O CIKÁNECH

Dopis pro TV NOVA

1. června 2009 v 16:35
přišlo mi e-mailem

Dopis pro TV NOVA
Dobrý den.
Dnes, 12.7. odvysílala TV Nova ve zpravodajství velmi zkreslenou informaci o údajném rasistickém výroku paní starostky MO Mariánské Hory...
Protože v inkriminované lokalitě "Bedřiška" mám už /teprve/ 2 měsíce domek a vím o čem paní starostka mluví, velmi mě pobouřila vaše jednostraná reportáž, kde jste nedali prostor nikomu jinému než zastáncům cikánů a cikánských iniciativ...
Konkrétně cikáni, kteří se k případu vyjadřovali, jsou mí sousedé, takže mohu zodpovědně říct, že kdybyste na tomto místě s těmito lidmi strávili jen jeden měsíc, měli byste naprosto stejný názor jako paní starostka. Protože ti, kterých se tento výrok týkal jsou zloději, neplatiči, asociálové a paraziti společnosti. Vím o čem mluvím. Konkrétně lidé co se vyjadřovali ve zpravodajském příspěvku:
1. Nepracují
2. Načerno jsou připojeni na el. vedení
3. Ze své vlastní střechy /obecní/ si kradou okapy, svody, a část plechů střechy a vozí do sběru.
4. Rozebrali většinu vlastního plotu do sběru
5. Jejich děti mi zapálili kůlnu
6. Jen tak pro radost pořezali v okolí několik velkých stromů
7. Vystříhali díru do mého plotu /asi aby se jim lépe kradlo/
8. Oficiálně bydlí v domku 2 lidé, ale ve skutečnosti 12
9. Totálně devastují své domy, vybourávají i nosné zdi
10.Děti nechodí do školy, jen sporadicky když má přijít sociálka
11.Berou větší sociálku než si slušný člověk vydělá prací
12.Děti /i 6tileté/ oslovují svou matku "ty kurvo zajebaná" rodiče jim láskyplně vrací :
"ty zmrde já tě zabiju" Atd...
13.Občas se se sousedy na ulici pobijí, posekají mačetama
14.Na své /obecní/ zahradě zakopávají odpadky pod zem,takže je pozemek kontaminován
kdoví čím... Není týden aby se mi ze zahrady neztratilo co je z kovu.
Zmizí okap, dám nový a za pár dnů zas není...
15.Úřednice na úřadě titulují "ty pičo"
Atd. atd... je toho ještě hodně...
To platí na většinu cikánů v této kolonii. A já mám už plné zuby protěžování těchto příživníků, rozdávání obecního majetku, tolerování zlodějny, asociálního chování a výchovy jejich děcek z kterých rostou zas jen asociálové, příživníci a zloději... Jak je možné že v právním státě některá
skupina obyvatel má taková privilegia, takové výhody, může beztrestně dělat co je napadne. Normální bílé rodině by okamžitě vzali děti do ústavu..Garantuji Vám, že drtivá většina normálních lidí po zkušenosti s takovými individui by byla daleko méně zdrženlivá ve svých výrocích než paní
starostka. Nejsem příznivcem žádné strany, politika mne nezajímá, ani výroky paní starostky.. Osobně jí neznám Ale jsem přesvědčen že nešlo o rasistické výroky, ale pragmatické, vycházející z konkrétní situace a bezradnosti vůči této části obyvatelstva.. Pokud něco jen trochu zavání touto problematikou, stahují se politici do ulity, mlží, lezou cikánům do...aby se zalíbili protože co naplat jsou to taky voliči... Hlavně neříct pravdu a to co si většina lidí myslí.. proto si vážím pana Čunka a Pana Sládka kteří dokázali říct pravdu.. A to jen proto že má OSOBNÍ ZKUŠENOSTI které ostatním politikům chybí. Ale abych nebyl jen kritický, je tam i několik jednotlivců z řad cikánů kteří se snaží žít slušně.. Sice výjimky, ale jsou.
A teď mne můžete žalovat nebo rovnou upálit za to že jsem řekl svůj názor a pravdu. Myslím že by tato problematika stála za zmapování pro pořad na vlastní oči. Protože téměř nikdo z běžných lidí ani netuší co všechno je možné, jaké privilegia má tato část obyvatel, jak se kolem nich chodí po špičkách... To by Všem opravdu lezly oči z důlků.. Já osobně zvažuji kolem svého pozemku betonový plot s dráty pod bezpečným napětím jak se používá pro ochranu dobytka, protože si jak mezi dobytkem připadám.
Otázka na závěr.. Jak může obec, svěřit majetek - rodinný domek /i když fiňák/ lidem kteří ho naprosto vybydlí, zdevastují, a co se dá, ještě odvezou do sběru... Co to je za hospodaření se svěřeným majetkem? Má vůbec toto někde ve světě obdoby?!? Nebo je to jen Česká specialitka,
že na každého občana platí jiný metr? Normální člověk musí na domek vzít hypotéku, makat a splácet do konce života, ale cikán dostane domek jen tak a nemusí ani platit nájem... Je logické že si toho pak neváží.. Kocourkov..
A ještě jedna otázka.. Cikáni mají své iniciativy a jsou organizace které hned straší žalobami a drží nad nimi ochranou ruku.. Ale kdo před nimi ochrání nás, obyčejné lidi, kteří nejsou menšina a musí na rozdíl od nich dodržovat zákony?????? Nevím co mi vadí více, jestli chování zmiňovaných
občanů, nebo špatné zákony a laxní, alibistický přístup státu a jeho úředníků...
Vážená TV Novo, až zase budete dělat reportáž o čemkoli, hlavně o této problematice, prosím alespoň o částečnou objektivitu a soudnost... Dejte možnost se vyjádřit všem..
Děkuji za pozornost a přeji pěkný den. Petr Zajac - obyvatel cikánské kolonie.


Kdo s pisatelem souhlasí, ať to rozešle dál. Informovat ostatní je to nejmenší, co pro řešení tohoto stavu můžeme udělat.

CIKÁNI nebo RÓMOVÉ

15. dubna 2009 v 9:39
CIKÁNI SE SKLÁDAJÍ Z NÁSLEDUJÍCÍCH NÁRODNOSTNÍCH KMENŮ:
JENIŠOVÉ, JEZLIOVÉ, KALDERŠOVÉ, KALÉOVÉ, LALLERIOVÉ, MANUŠOVÉ, ROMOVÉ a SINTI
CHCEME-LI SPOLEHLIVÝ SOUHRNÝ POJEM, MUSÍME TEDY HOVOŘIT O CIKÁNECH, A NIKOLI O ROMECH
V PŘÍPADĚ ROMŮ JDE POUZE O ČÁST NÁRODNOSTNÍ SKUPINY, A TO JEŠTĚ NAVÍC NIKOLI TÉ NEJPOČETNĚJŠÍ. JE TO ASI TAK, JAKO BYCHOM VYDÁVALI BULHARY ZA NEJVÝZNAMĚJŠÍ SLOVANSKÝ NÁROD, A PŘITOM BY O RUSECH, UKRAJINCÍCH A POLÁCÍCH NEPADLA ANI ZMÍNKA.



Cikáni a Rómové
převzato z : dfens-cz.com
autor: keyma 26.11.2006

K napsání tohoto článku mě inspirovala příhoda, která se stala před určitou dobou v jednom malém krajském městě. Cikán (asi 25let) přišel za slečnou (18), něco říkal, ona se otočila a beze slova odcházela.

Cikán nelenil, chytil ji za dlouhé vlasy a praštil s ní o zem (dopadla přím
o na hlavu) a potom ji začal kopat do břicha. Kamarád, který byl svědkem této události, na útočníka zařval, ať toho kurva nechá, načež cikán s typickými rozmachy rukama, mírně předkloněný zamířil k němu a z huby mu letěly nadávky typu co pičo, né ja zabíju te. Slečna se mezitím zvedla a co nejrychleji opustila dějiště. Kamarád je velmi malý postavou (165), zdál se tedy být snadným cílem. Došlo ke konfliktu, na jehož konci bylo možno pozorovat cikána, kterak zbaběle prosí, maje ruce za zády zkroucené. Když kopal do té holky, tak byl velice statečný... ovšem nejvíce zarážející na tomto případu je, že se stal za bílého dne kolem 16 hodiny, kdy se nejvíc lidí vrací z práce, pár metrů od frekventované silnice a zastávky plné lidí! Nikdo z nich si toho zřejmě nevšiml..
Mým záměrem je nyní zamyšlení nad přínosem, mentalitou a morálkou našich spoluobčanů.
Na úvod rozdělím rozebírané objekty na Rómy a cikány. Toto považuji za velmi důležité, přestože se to může zdát banální. Nechci být nespravedlivý a házet všechny do jednoho pytle.

Róm - občan, jenž má tmavou barvu kůže a před mnoha staletími přikočoval z Indie, podobně jako například Valach přišel z Rumunska. Žije jako běžný bílý. Chodí do práce, platí podnájem, nenápadně se obléká, mluví česky. Z vlastního okolí takovou rodinu znám (bohužel jen jednu). Před rodinným domem jim stojí favorit, zahrádku mají upravenou a prostou veškerého bordelu. Paní L. moc nevidívám, pana L. potkávám téměř každý den. Vždy slušně (trochu plaše) pozdraví. Jejich dva synové jsou jako jiné české děti, jezdí na kole, kopou si s balonem na hřišti nebo někde běhají. Z jejich domu nebývá slyšet křik. Prostě normální rodina, nikdo z okolí si na ně nikdy nestěžoval.
Cikán - občan, jenž se shlukuje do velkých rodinných klanů, vybydluje domy, mluví svým jazykem, kterým hlučně pokřikuje na své soukmenovce. Do práce nechodí, protože má spoustu potomků na které bere sociální přídavky. Doma topí parketami nebo okenicemi fairem přímo uprostřed obýváku, kolem domu (sídliště) má nehorázný bordel, několik vraků škodovek či žigulů, ve kterých se celé dny vrtá za hromadné spoluúčasti svých příbuzných. Cigáni často také vytvářejí kapsářské gangy, jejich děti se tomuto řemeslu odmalička učí v samoobsluhách pod dohledem svých rodičů. Jakákoliv snaha o omezení jejich řádění je hlučně provázena slovy rásizmus! Diskríminácija! Bílým lidem říkají gádžové, sami si honosně nechávají říkat romové. Oblékají se nápadně, typické jsou masivní stříbrné či zlaté řetězy, prsteny a podobné ozdoby. V těchto tlupách se také často objevují tvrdé drogy. Těchto případů zná asi každý ve svém okolí více než by si přál.
V následujícím budu rozebírat pouze cikány. Rómy považuji za naprosto obyčejné lidi a jako k takovým se k nim chovám.
Zamysleme se nyní nad chováním cikánů. Ač je často označujeme jako nepřízpůsobivé, s lítostí musím konstatovat, že se dokonale přizpůsobili. Přizpůsobili se naší české malosti. Ač početně v nevýhodě (80.000), zneužívají našich sociálně laděných zákonů ke svému věčnému a nikdy nekončícímu zevlu nebo (ještě hůř) okrádání svých naivních spoluobčanů. To je ovšem obecně známá věc...zdá se mi, že cikáni si dobře uvědomují svoji početní nevýhodu, a proto drží při sobě. Všimli jste si toho kurva někdy? Případy, kdy cikán napadne bílého (nebo bílou), jsou na denním pořádku. A všem je to jedno! Nikdo nic nevidí, nikoho se to netýká. Přesto že to příště můžete být vy, vaše sestra, přítelkyně, manželka! Na druhou stranu, když dá někdo přes hubu cikánovi (a mnohdy právem), za pět minut přiběhne dvacet takových, ochotných porvat se za "právo" a čest svého člena.
Někdy si říkám, proč nejsme jako oni. Chápete už o co mi jde? Téměř každý o sobě tvrdí, že je vlastenec, já taky, ale vlast, to nejsou jen hrady a města a zámky, to jsou především slušní lidé, kteří náhodou mají také stejný jazyk jako já. Měli bychom chránit jeden druhého. Já chápu že to zní nechutně pateticky, ale zamysleme se nad tím aspoň trochu. Všímejme si našeho okolí a braňme naše spoluobčany, protože příště můžeme pomoc potřebovat my sami!
Další problém je zneužívání systému cikány a dalšími nefachčenky. Ten systém je tu proto, aby pomohl člověku v nouzi, ale ne proto, aby z něj někdo dlouhá léta žil. Kdyby jste jim chtěli sebrat dávky, budou zase řvát že je to diskriminace. Před asi dvěma lety jsem viděl v nějakém dokumentu rozhovor s americkým odborníkem na rasismus, shodou okolností černochem. Jeho slova po shlédnutí situace v ČR byla: "nechápu váš systém, vy jim (cikánům) dáváte peníze a oni nemají potřebu pracovat. Vy na ně musíte vydělávat, vždyť vy se jimi necháváte utlačovat! To není rasismus nechat je zemřít hladem, protože kdo nepracuje, nezaslouží si jíst. Vemte jim příspěvky a uvidíte, že pracovat začnou." Tolik citace. Takže odborník na rasismus ze země, která má s danou problematikou tolik zkušeností, prohlašuje, že jsme stát kde je většina diskriminována menšinou. Smutné. A ještě něco. Pokud se tady cikánům nelíbí, pokud se jim zdá že se k nim nechováme hezky, nikdo je tu nedrží. Ale troufám si říct, že na celém světě by nenašli místo kde by se měli lépe. A je to stávajícím "sociálním systémem", který je potřeba změnit.
Jen pro pořádek: nedělám nábor do hnutí skinheads, nejsem rasista (neboť toto slovo znamená odmítání jedné rasy jako celku, bez ohledu na to jak se který jedinec chová). Jsem ochoten zastat se jakéhokoli příslušníka menšiny, pokud zhodnotím že je napaden neprávem. Prostě si jen nechci nechat dál srát na hlavu.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ: heslo CIKÁN

15. dubna 2009 v 9:25

Cikáni dle Ottova slovníku naučného



Cikáni, kočovný kmen roztroušený po celé Evropě. Vyskytli se v Turecku již v XI. století (podle některých v císařství Řeckém již poč. IX. stol. za Nikefora), v XIII. stol. rozšířili se po Uhrách a Polsku, r. 1417 jsou již u Baltického moře, r. 1422 v Italii, r. 1427 ve Francii, r. 1447 u Barcelony ve Španělsku: r. 1492 byli již ve Španělích pronásledováni zároveň se židy a Maury, r. 1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. S počátku bájilo se o nich, že přišli z Egypta, že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova. [Cikáni] sami šířili tuto bajku a kořistili z ní. Jejich povídání mělo vliv na tehdejší názory o Východě. Když poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily. V Evropě každý národ je jinak pojmenoval; řecky slovou Atsinganos (Athinganos), bulh. Acigan, rumun. Tzigan, maď. Tzigany, ital. Zingaro, tur. Čingiané, špan. Gitano, angl. Gipsy, albán. Yevk, franc. Bohémiens. Názvy angl. a špan. souvisí s bájí o jejich egyptském původu. franc. vznikl chybným názorem, protože první [Cikáni] přišli do Francie z Čech. Název řecký prý původně značil sektu, která žila ve Frygii a Lykaonii, odkudž přišli [Cikáni] na Balkán. Jiní (jako M. J. de Goeje) odvozují název řec. od pers. tsjeng (hudební nástroj). U Herodota (V, 9) vyskytují se Singurai, ale nevíme, zda název ten souvisí s [Cikáni]-ny. V Asii prý slovou Kouli, v Indii Banjari nebo Lombadi, pravé jejich jméno je prý Gohuri. Rozšířený název róm značí u nich muže, romí ženu. O vlastním původě jejich poučuje nás jazykozpyt. Nářečí jejich navzájem silně se liší a rozeznává se jich 13: řecké, rumunské, uherské, české, německé, polské, ruské, čudské, skandinavské, anglické, italské, baskické, španělské. Ve všech jsóu však prvky řecké, slovanské a rumunské, což označuje nám cestu, jak se šířili. O cestě jejich svědčí i prvky perské a arménské. Jádro však ve všech nářečích jest indické a souvisí s dialekty dolního Indu. Jakou roli vlastně ve své pravlasti měli, proč a kdy ji opustili, není dosud bezpečně vyzkoumáno. Kř. První zmínka o [Cikáni]-nech v Čechách činí se ve »Starých letopisech českých« při r. 1416, kde se o nich dí, že se toho času poprvé v Čechách objevili a lid mámili. Avšak lze za to míti, že byli [Cikáni] v Čechách viděni již r. 1242, kdy sem přišli tajně jako vyzvědači Tatarův, a tu jim dle slova v řeči jejich často od nich užívaného tehdáž »kartas« říkáno. Také popis zevnějšku a chování jejich, jak jej v kronice Dalimilově nalézáme, zcela na pozdější [Cikáni]-ny připadá. Že byli v Čechách příslušníci opovrženého tohoto kmene i pod jménem [Cikáni] před r. 1416 známi, dosvědčuje »Popravčí kniha pánů z Rožmberka«, kde se při r. 1399 dí, že se v tlupě lupičské, která tehdáž v jižn. Čechách řádila, nalézal vedlé několika Němců z Rakous též jistý »Cikán černý, Ondřejóv pacholek«. R. 1416 přišel do Čech okázale předvoj (300 duší) [Cikáni]-nů malebně vystrojených, mužové koňmo, potloukal se po zemi a uměl si lid nakloňovati lživým vypravováním, že nepřátelé křesťanstva je vyhnali a že u Čechů hledají útočiště; proto byli vlídně přijati. Za dob husitských nepokojů rozšiřovali se po Čechách valně a volně, a snášelivost česká lákala ještě větší houfy do Čech, kteří zabrali jižní lesnaté krajiny a i v Praze pokojně bydleli ve 2. pol. XV. stol. Za dob pronásledování [Cikáni]-nů v záp. Evropě nalezli útulku v Čechách, ač toho nebyli hodni, neboť spolčovali se s Turky, služby vyzvědačské a paličské jim konajíce, zvláště v l. 1536-4t. Proto začalo se proti [Cikáni]-nům vystupovati a to tak přísně, že bylo potřebí přísnost tuto mírniti zákony. Vyssávali lid i zemi po celou dobu 30leté války, ba i později tak, že císař Leopold I. musil proti nim vydati dekret (21-dub. 1688), jímž vypovídali se ze země. Ale to nic neprospělo, spíše ještě [Cikáni] z Moravy a ze Slezska přicházeli a své šmejdy dále prováděli, tak že konečně reskriptem daným 11. čce 1697 za psance byli prohlášeni. Tu nastala hrozná štvanice na [Cikáni]-ny, v níž mnoho jich zahynulo; ale přes to uherští [Cikáni] pokoušeli se pořád ještě o přístup do Čech, zvláště do lesů v Táborsku a Budějovicku. Za císaře Josefa I. počali se hrnouti z Uher a Moravy do Čech na svá obvyklá místa, i byli opět stíháni, věšeni a mrzačeni, ale bránili se také statečně, až vojenským zakročením ze země byli vyhnáni. Též Karel VI. prohlásil patentem ze dne 20. čna 1721 [Cikáni]-ny za psance a stanovil, aby i ženy byly smrtí trestány. Za panování Marie Terezie bylo poněkud upuštěno od přísných ustanovení Karlových. Císař Josef II. snažil se [Cikáni]-ny přiměti k usedlému živobytí; měli bydleti v Uhrách a Sedmihradsku, ale [Cikáni] opustili vystavěná jim obydlí a raději se toulali provozujíce kejklířství, koňařství, kovářství, kotlářství, hadačství, žebrotu, krádež, ba i loupež. A potulnému tomuto životu dosud houževnatě jsou oddáni. Pozdější opatření policejní proti [Cikáni]-nům spadají v jedno s opatřeními proti tulákům. Obšírnějších zpráv dočísti se lze v »Matici moravské« 1879. Ze [Cikáni] teprve do Moravy a do Čech přišli, když byli dříve mezi Řeky, Rumuny a Maďary žili, dokazuje slovník českých [Cikáni]-nů, v němž nalézají se slova těchto národů. Jna. [Cikáni] jsou nervosní. V <štěstí jásají, v neštěstí si zoufají. v radosti se opíjejí. Rádi se oddávají snění a stávají se mystiky. Jejich filosof John Bunyan (v Anglii za Jakuba II.) je mystik. Jsou opojeni přírodou. Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. Jejich bol a vášeň dojímá v hudbě. Poesie je dost jednoduchá; krátké, smutné popěvky, žerty, satiry, povídky. Zpívají a básní zároveň při tanci. Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. [Cikáni] mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. S kouzly a čarami provozují sice obchod, ale sami jim nejvíce věří. Svých názorů ovšem si nikdy neupravili a není v nich důslednosti. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Pozoruhodna jest jejich láska k dětem. Práce se štítí. Milují koně a vedou jimi obchod. Jsou též kováři, zlatníky, uhlíři, kejklíři, medvědáři. Ženy jsou hadačky, kejklířky, lékařky, ve Španělích balletky a prodavačky, v Rumunsku služky. [Cikáni] mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Hovelacque rozeznává u [Cikáni] nů dvojí typ (obojí původní): podlouhlý obličej, orlí nos-kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté. V Evropě jest jich asi 700.000; z toho 1/2 mill. na Balkáně a 150.000 v Rakousku.-Srv. Grellmann, Histor. Versuch über die Zigeuner (1787, první ukázal na indický původ)


ZÁKON Z ROKU 1927

15. dubna 2009 v 9:22

ZÁKON O POTULNÝCH CIKÁNECH Z R. 1927

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

Zpráva

výboru ústavně-právního

k vládnímu návrhu zákona (tisk 415)

o potulných cikánech a podobných tulácích.

Ústavně-právní výbor jednal ve schůzích dne 21., 22. a 23. června 1927 o shora uvedené osnově zákona a usnesl se, změniv a doplniv vládní osnovu zákona v některých směrech, doporučiti senátu Národního shromáždění ku přijetí zákon tento ve znění dole uvedeném.

Důvodová zpráva.

Ve všech dílech světa setkáváme se s kočujícím národem cikánským, jehož kolébkou jest pravděpodobně Indie. Odtud rozšířili se nejprv do Evropy a Afriky a pak do celého světa. Celkem počítá se asi na 2 miliony cikánů, z nichž polovice jest v Evropě, nejvíce v Rumunsku asi 350.000, v Uhrách asi 150.000, v Turecku 60.000 a v Rusku asi 50.000. Na Československou republiku připadá asi 8000 cikánů rodem. Jejich počet ve všech státech se mění podle toho, jak který stát proti nim postupuje. Jejich stěhování ze státu do státu nezabránila ani nejpřísnější opatření. Ve střední Evropě vyskytují se od počátku patnáctého století. V Čechách jsou o nich první záznamy z roku 1416 a v Uhrách z r. 1417. Menší část cikánů živila a živí se tu i tam též prací, řemeslem, hlavně kotlářstvím, obchodem, nejvíce koňmi, hudbou i tancem, avšak většina z nich se práce štítí, toulají se světem, nemají žádného bydliště a živí se žebrotou, krádežemi a hádáním. Žijí primitivně, nemyjí se, chodí v hadrech, spí pod šírým nebem volně nebo pod chatrnými stany a jejich potrava jest velmi skrovná. Jest známo, že vyhrabávají na mrchovištích i pošlá zvířata, aby si je k snědku připravili. Výhody kultury a sociální vymoženosti jsou jim neznámy. Zákonů a úředních nařízení neznají ani jich nedbají a rovněž se nesnaží naučiti se čísti nebo psáti. Neasimilují se proto a zůstávají u všech národů tělesem cizím, nevítaným, obtížným a namnoze nebezpečným, jak cizímu majetku, tak zdraví a životu.

Vzhledem k těmto jejich nebezpečným vlastnostem a nekulturnímu životu hleděly se jich státy zbaviti a to i prostředky krutými. V zemích českých a rakouských počalo jejich pronásledování v polovici 16. století a sto let na to r. 1688 nařídil císař Leopold, aby byli vyhnáni ze zemí. Ježto ani rozkaz ten, ani pozdější nepomohly, byli císařským reskriptem z 11. července 1697 prohlášeni cikáni za psance, muži měli býti usmrcováni a ženám a dětem měly se uřezati uši a nosy a býti vyhnány za hranice. Císař Karel VI. nařídil 20. června 1721, že též ženy jako muži mají býti na hrdle trestány. Jistých úlev dostalo se cikánům v těchto zemích za Marie Terezie a Josefa II., který pokusil se cikány přivyknouti životu usedlému. To podařilo se částečně v zemích bývalých Uher. Jinak potulují se cikáni většinou jako dříve, obtěžují náš venkov, vyhýbají se řádnému životu a práci, a žijí s větší části, jak již uvedeno, jako dříve ze žebroty, krádeže a podvodu. Poněvadž není dosti bezpečnostních orgánů a cikáni uchylují se rádi do krajů méně obydlených a lesnatých, nelze proti nim vždy zakročiti a jich zadržeti, aby mohli býti odevzdáni soudům pro delikty, jež páchají, a nepomáhají proti nim ani zákony o tuláctví a žebrotě, zejména když není pro ně dosti míst v nucených pracovnách, kam mají býti po odpykání trestu dodáváni. Nemalé obtíže způsobuje též zjištění jejich totožnosti jak bezpečnostním orgánům, tak soudům. Jednak má mnoho cikánů stejná jména, jednak si je stále mění, takže i když byli u soudu častěji již potrestáni, vydávají se vždy za zachovalé, soudí-li je jiný soud, než kde již byli potrestáni, a nelze-li jich totožnost snadno zjistiti.

Některé kraje sice dovedly se přechodně trýzně cikánské zbaviti tím, že se jim buď dělaly obtíže při táboření nebo že byli zbavováni z důvodů zdravotních své ozdoby, dlouhých vlasů a vousů, nebo že při zatčení celé tlupy nebo více jich, byl každé osobě přisuzován jiný trest, aby se po odpykání trestu tak snadno zase nesešli; avšak vše to nepomohlo, aby se v těchto krajích zase neobjevili jiní potulní cikáni.

V poslední době neobmezil se živel cikánský na zneužívání veřejné dobročinnosti, na drobné krádeže a podvody, nýbrž počal se dopouštěti též násilí, loupeží a vražd na venkově a zejména na samotách. Tyto jejich a jim podobných individuí násilné a nebezpečné činy zneklidnily a ohrozily klidné občany našeho státu a jest přirozeno, že se domáhají zvýšené ochrany a zakročení proti nebezpečným potulným cikánům a jim rovným zahálčivým tulákům.

Proto bylo zapotřebí zvláštního zákona, který by působil preventivně a represivně, který by usnadnil zjištění totožnosti potulných cikánů a individuí, jich evidenci, usnadnil jim získati práci v pracovních koloniích, jež budou zřízeny (zaměstnání jim lépe vyhovující v přírodě, na stavbě cest, železnic, přehrad, při regulacích, při zemědělství i jinde) a který by též jich dítkám umožnil v řádných rodinách a ve vychovávacích ústavech připraviti se pro život tak, aby se mohli státi užitečnými členy lidské společnosti. Zákonem tímto má se uvésti kočování do určitých kolejí, musí k němu býti povolení, tvoření tlup jest zakázáno a ztíží se ním stěhování se potulných cikánů z cizích států. Zákon netýká se cikánů usedlých, kteří se živí řádnou prací, řemeslem, obchodem neb jiným dovoleným způsobem.

Zákon tento jest sice výjimečný, avšak též potulní cikáni a jim podobná individua staví se sami svým životem mimo ostatní občanstvo a nařízení státu; vynucují si tedy tímto pro sebe zákon singulární, který jest odůvodněn též proto, že zvyšují té doby nebezpečí pro život, zdraví a majetek jiných státních občanů svým zvláštním, nezřízeným způsobem života se sklonem k násilnostem.

Pojem potulného cikána jest těžko přesně definovati, avšak známkami výše uvedenými dosti jest karakterisován, takže nebudou míti úřady v tom směru pochybností a obtíží.

Stejně jako s potulnými cikány jest nakládati s tuláky povaleči, kteří práce se štítí, nemají prostředků ku svému živobytí, ani se nesnaží jich získati, kteří žijí jako potulní cikáni bez bydliště, nemají opatření zdravotních, ani vymožeností sociálních a kulturních, často se k potulným cikánům připojují nebo též jednotlivě světem se toulají. Taková individua jsou stejně životu a majetku cizímu nebezpečna jako potulní cikáni a platí proto pro ně též právem ustanovení tohoto zákona.

Ježto potulní cikáni užívají často přezvisku a znají se mezi sebou pod těmito názvy, doplnil v tom směru ústavně-právní výbor vládní návrh zákona (§§ 2 a 3).

Nebezpečné osoby, mezi něž větší část potulných cikánů náleží, snaží se úřední jednání a evidenci znemožňovati nebo, stěžovati mařením zjištění jich totožnosti, měněním jmen, odstraňováním rozlišujících známek i jinak. Proto pojal ústavně-právní výbor do zákona (§ 3 odst. 2) ustanovení, že jednání takové se zakazuje a při překročení stává se přestupkem; mimo to opravňuje v takových případech bezpečnostní úřady a orgány, aby si mohly totožnost též jinak zajistiti.

Aby potulní cikáni nebyli nuceni docházeti daleko k politickým úřadům I. instance, usnesl se ústavně-právní výbor pojati do zákona (§ 4), že různá hlášení neb vrácení legitimací mohou se konati též na nejbližších četnických stanicích. Hlásiti třeba nejen veškeré změny v osobních datech již do legitimace zanesené, ale též narození dítek (§ 4).

V § 5 odstavec 5. bylo zapotřebí nahraditi slovo "povolení" správně slovem "průkazů", jež jsou nutny k výkazu o oprávnění ku provozování kočovných řemesel neb živností.

Aby bylo možno zachrániti též dítky starší 14ti let před zpustnutím při potulném životě cikánském, usnesl se ústavně-právní výbor (§ 12) zvýšiti tuto hranici věkovou na 18 let, do kterého stáří mohou býti dítky potulným cikánům a jim na roveň postaveným tuláckým individuím odňaty, nepečují-li o ně náležitě nebo jim nedávají potřebné výchovy a dány na výchovu do řádných rodin a vychovávacích ústavů, kde mohou zůstati do své zletilosti, to jest do 21 let. Ustanovení to jest jistě dobré a sociální a může nejsnáze otázku potulných cikánů zlikvidovati. Výchova, škola a okolí dělá vlastně člověka, jakým jest a budou-li takové dítky zbaveny neblahého prostředí, v jakém žily, mohou se z nich státi řádní občané. I když toto opatření bude státi první dobu vyšší náklad, nahradí se to pak tím, že zmenší se výdaj na trestnice, polepšovny a robotárny.

Pro rozhodnutí otázky odnětí dítek a jich umístění tvoří zákon v zájmu urychlení a usnadnění rozhodnutí novou příslušnost v § 12. Příslušnými bude okresní soud nebo poručenský úřad I. stolice, v jichž obvodě rodina (děti) byla přistižena.

Další změnu učinil ústavně-právní výbor pokud se prozatímního umístění týče (§ 12 odst. 6.), aby totiž odňaté dítky vhodně byly prozatím umístěny, neboť provisorní umístění v rodinách a v ústavech by bylo obtížné.

Poněvadž větší počet obcí jest již vysokými přirážkami a různými dávkami značně zatížen, zvláště obce chudé horské, v nichž se zálibou se cikáni zdržují a jež se namnoze pak domovskými obcemi cikánů stávají a dále vzhledem k stanovenému daňovou reformou limitu přirážek, usnesl se ústavně-právní výbor vyloučiti obce z povinnosti hraditi různé výdaje vzniklé z umístění cikánských a jim podobných tuláckých dítek (§ 12 odst. 7).

Zákonem tímto budou soudy znovu značně zatíženy (§ 13, 14, 15), ač vlastně se jedná o delikt povahy administrativní, kdy přestupek tuláctví a žebroty určitému druhu lidí v jistých mezích se toleruje, a bylo by záhodno při reformě trestního zákona k tomu vzíti zřetel a přikázati tyto delikty, jak tomu jest v Bavorsku, úřadu správnímu. To předpokládá též úpravu trestního správního práva, jež u příležitosti reformy veřejné správy má se též provésti.

Odstavec 2. §u 13 ústavně-právní výbor úplně změnil a doplnil, aby ustanovení jeho odpovídala jiným zákonům a jejich duchu.

Táboření vykládá ústavně-právní výbor ve smyslu širším, pojímaje v ně jak táboření za dne, tak přenocování.

Instituce policejního dohledu není na Slovensku a Podkarpatské Rusi známa (§ 15) a má se tam teprv zavésti zákonem "o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva", kterážto osnova zákona senátu tiskem 445 ku projednání byla předložena. Oba zákony proto by měly současně vejíti v působnost.

Mezi § 18 a 19 vsunul ústavně-právní výbor nový §, takže § 19. stal se § 20. a § 20., jest § 21.

Vzhledem ku velikým obtížím, jež by mohly správním úřadům povstati při různých správních aktech, týkajících se potulných cikánů, usnesl se ústavně-právní výbor pojati do zákona (§ 19) zvláštní ustanovení, jímž se stanoví, které listiny jsou osvobozeny od kolků a které úkony od dávek a zmocnil správní úřady, aby v případech ohledu hodných, mohl bez různých obtížných formalit a průkazů, jež velmi nesnadno by bylo lze zjednati, sám právo chudých přiznati.

V Praze, dne 23. června 1927.
Dr. L. Krupkav. r.,předseda.Jos. Lukeš v. r.,




Zákon o potulných cikánech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku − hlavně v zimě − stálé bydliště.

§ 2.

(1) Potulní cikáni se sepisují a vedou v patrnosti jak určí vládní nařízení.

(2) Potulní cikáni jsou povinni na vyzvání k soupisu takovému se dostaviti a udávati při něm správná osobní data (přezvyska) svá i osob, s nimiž se potulují.

§ 3.

(1) Bezpečnostní úřady a orgány mohou ke zjištění totožnosti prováděti u potulných cikánů kdykoli zjišťování anthropometrická, daktyloskopická i jiná, zejména zvláštních známek (jizev, vad, tetování a pod.) a přikázati jim, aby po dobu, než jejich totožnost bude zjištěna, nejdéle však po 14 dnů, nevzdaloval se z určitého místa, jakož i učiniti vhodná opatření k zajištění tohoto příkazu.

(2) Jednání, kterým zjišťování totožnosti úmyslně se maří, zvláště též odstraňování rozlišujících známek, se zakazuje; v takových případech mohou bezpečnostní úřady neb orgány totožnost též jinak zajistiti.

§ 4.

(1) Každý potulný cikán starší 14ti let obdrží od politického úřadu I. stolice zvláštní průkaz totožnosti (legitimaci cikánskou), v němž budou uvedena jeho osobní data (§ 2), popis osoby, jakož i připojen otisk prstů. Dále buďtež do tohoto průkazu zapsána obmezení, jež cikánu byla uložena, byl-li dán pod policejní dohled. Děti mladší 14ti let buďtež zapsány v průkazu osoby, s níž žijí.

(2) Každý potulný cikán jest povinen nositi cikánskou legitimaci stále u sebe a ji na požádání předložiti bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu. Rovněž jest povinen ohlásiti nejbližšímu politickému úřadu neb nejbližší četnické stanici veškeré změny v osobních datech osob v ní uvedených i narození dítek nejpozději do osmi dnů, ztrátu legitimace do tří dnů.

(3) Zemře-li osoba, jíž legitimace cikánská byla vydána, budiž legitimace vrácena nejbližšímu politickému úřadu I. stolice neb nejbližší četnické stanici. Učiniti jsou tak povinny osoby, jež se zemřelým žily.

§ 5.

(1) Cikáni smějí jen, obdrží-li k tomu povolení (list kočovnický) politického úřadu I. stolice, kočovati v rodinách nebo s vozidly, jakož i se zvířaty určenými k tahu nebo k nošení nákladů.

(2) V listě kočovnickém budiž udáno, pro které osoby platí, a dále kolik a jaká vozidla nebo zvířata smějí býti s sebou vzata. List zní na jméno hlavy rodiny.

(3) V listě kočovnickém může býti v zájmu veřejné bezpečnosti předepsán též směr a druh cesty, může býti určeno území, v němž kočování jest dovoleno, nebo mohou býti uložena i jiná obmezení. Není-li tomu tak, platí povolení ke kočování pro obvod celého státu.

(4) Povolení ke kočování, na jehož vydání nemá nikdo nároku, vydává se nejdéle na dobu jednoho roku a může býti kdykoliv politickým úřadem I. stolice odňato nebo změněno. Na požádání musí býti kočovnický list předložen kdykoli bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu k nahlédnutí, a to od osoby, na jejíž jméno zní, nebo není-li přítomna, od nejstaršího člena rodiny.

(5) List tento nenahrazuje průkazů, jež podle zvláštních předpisů jsou nutny ku provozování kočovných řemesel nebo jiných živností, jakož i ku provozování kočovných podniků zábavných.

§ 6.

Držení jakýchkoli zbraní, střeliva a výbušných látek jest potulným cikánům naprosto zapovězeno.

§ 7.

Potulní cikáni nesmějí kočovati a tábořiti v tlupách přesahujících rámec rodiny (§ 5 odst. 1.).

§ 8.

(1) Tábořiti v rodinách nebo i jednotlivě přenocovati smějí potulní cikáni jen na místech a po dobu, jež jim určí do odvolání obecní starosta (státní policejní úřad). Při tom lze výjimkou z ustanovení §u 7 povoliti, aby po dobu nezbytné potřeby tábořilo více rodin na jednom místě.

(2) Po dobu táboření buďtež listy kočovnické (§ 5) uloženy na potvrzení u obecního starosty (státního policejního úřádu).

§ 9.

Cizozemským potulným cikánům jest pobyt v Československé republice zakázán, nevykáží-li se zvláštním povolením ministerstva vnitra.

§ 10.

Politické úřady II. stolice mohou určiti území a obce, do nichž jest potulným cikánům přístup vůbec zakázán, nejsou-li tam příslušni. Zákaz tento budiž uveřejněn v Úředních novinách a kromě toho vyznačen na tabulkách u silnic při vstupu do takového území nebo obce. Náklady na tabulky nesou obce, v nichž jsou tabulky umístěny.

§ 11.

(1) Potulní cikáni mohou býti kdykoli podrobeni k rozkazu politického úřadu I. stolice, v případech nutných k rozkazu obecního starosty, lékařské prohlídce a všem opatřením nebo obmezením, jichž jest třeba v zájmu zdraví jejich nebo zdravotnictví veřejného (tak ku př. očkování, desinfekce, ostříhání, isolace, nucené dodání do léčebných ústavů atd.).

(2) Vhodná opatření zdravotní a veterinární mohou býti vykonána i na jejich movitém majetku a zvířatech.

(3) Náklady opatření těchto nese stát, pokud je nemohou hraditi cikáni sami, nebo pokud nejsou ku placení po právu povinny jiné fysické nebo právnické osoby.

§ 12.

(1) Děti mladší 18ti let mohou býti potulným cikánům odňaty, nemohou-li o ně náležitě pečovati a zvláště jim dáti potřebnou výchovu. V každém případě lze jim odníti děti cizí.

(2) Děti cikánům odňaté buďtež dodány do péče řádných rodin nebo vychovávacích ústavů, v nichž by bylo postaráno nejen o jejich náležitou výchovu, nýbrž i o vhodnou přípravu pro praktický život. V ústavech takových budou děti podrženy tak dlouho, pokud je toho třeba, nejdéle do dosažení zletilosti.

(3) Vychovávacímu ústavu přísluší nad dětmi těmi všechna práva, která náležejí jinak rodičům nebo poručníkům. Byl-li dítěti ustanoven před odevzdáním do ústavu poručník, nebude vykonávati svého úřadu po dobu, po kterou je dítě zadrženo v ústavě.

(4) O odnětí dětí potulným cikánům a odevzdání jich do péče rodinné nebo do vychovávacího ústavu rozhoduje na oznámení politického úřadu I. stolice poručenský (opatrovnický) okresní soud, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poručenský (sirotčí) úřad I. stolice, v jejichž obvodě rodina (děti) byla přistižena. O řízení před těmito soudy (úřady) platí všeobecná ustanovení o řízení před poručenskými (opatrovnickými) soudy a poručenskými (sirotčími) úřady.

(5) Vládní nařízení určí vychovávací ústavy sloužící k výchově takových dětí.

(6) Politický úřad I. stolice může prozatímně děti vhodně umístiti. Z opatření takového není odvolání.

(7) Náklady vzniklé předběžným umístěním, nebo odevzdáním do péče rodinné nebo zadržením v ústavě vychovávacím, hradí stát, pokud nejsou k tomu po právu povinny osoby třetí; obce tato povinnost nestíhá.

§ 13.

(1) Pokud není čin přísněji trestný, trestají se přestoupení příkazů a zákazů uvedených v §u 2 až v §u 5, v §u 7 až v §u 10, nebo příkazů a zákazů podle těchto ustanovení vydaných, jako přestupky vězením (uzamčením) do jednoho měsíce, přestupky §u 6 vězením (uzamčením) do tří měsíců.

(2) Při odsouzení pro přestupky podle §u 5 odst. 1., prodá představenstvo obce, kde vozidla a zvířata jsou uschována, tyto veřejnou dražbou, nenaloží-li jinak s nimi odsouzený sám nebo nevrátí-li se mu a stržený peníz uloží pro něho u obecního úřadu; při odsouzení podle § 6 prohlásí se zbraně, střeliva a výbušné látky za propadlé ve prospěch státu.

Prokáže-li se v obou případech, že věci byly odcizeny, vrátí se poškozenému, a byly-li zatím prodány, vyplatí se mu stržený za ně peníz.

§ 14.

Stíhati a trestati přestupky uvedené v §u 13 přísluší politickým úřadům I. stolice, sbíhají-li se však s jinými činy soudně trestnými, soudům.

§ 15.

(1) Soud má v odsuzujícím rozsudku pro přestupky uvedené v §u 13 vždy vysloviti, že lze odsouzeného dáti pod policejní dohled.

(2) Přísluší-li potrestání úřadu politickému, může tento úřad v trestním nálezu zároveň vysloviti, že odsouzený se dává pod policejní dohled.

§ 16.

(1) Pokud se mluví v zákoně tomto o politických úřadech I. stolice, rozumějí se tím v místech, kde jsou státní policejní úřady, tyto úřady.

(2) Příslušnost úřadů řídí se podle místa dočasného pobytu potulných cikánů, v řízení trestním podle místa přistižení.

§ 17.

Obce jsou povinny při provádění tohoto zákona spolupůsobiti. Zvláště náleží jim konati hlášení o potulných cikánech a prováděti zajišťovací opatření podle §u 3. Podrobnosti určí vládní nařízení.

§ 18.

(1) Ustanovení tohoto zákona nedotýkají se platnosti všeobecných předpisů rázu policejního (ku př. o hlášení, o vypovídání a vyhošťování, o postrku, o cestovních pasech atd.), jakož i předpisů o provozování kočovných řemesel nebo jiných živností, podomního obchodu a kočovných podniků zábavných.

(2) Platnosti pozbývají veškerá dosavadní ustanovení týkající se potulných cikánů.

§ 19.

Cikánské legitimace (§ 4) jsou kolku prosty a veškeré úřední úkony podle tohoto zákona jsou prosty dávek za úřední úkony. V případech ohledu hodných může úřad přiznati právo chudých.

§ 20.

Zákon tento nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení, kromě §§ů 4 a 5, u nichž začátek účinnosti ustanoví vládní nařízení.

§ 21.

Zákon tento provede ministr vnitra v dohodě s ministry financí, spravedlnosti, sociální péče, školství a národní osvěty, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a zemědělství.

 
 

Reklama