Duben 2009

CIKÁNI nebo RÓMOVÉ

15. dubna 2009 v 9:39 O CIKÁNECH
CIKÁNI SE SKLÁDAJÍ Z NÁSLEDUJÍCÍCH NÁRODNOSTNÍCH KMENŮ:
JENIŠOVÉ, JEZLIOVÉ, KALDERŠOVÉ, KALÉOVÉ, LALLERIOVÉ, MANUŠOVÉ, ROMOVÉ a SINTI
CHCEME-LI SPOLEHLIVÝ SOUHRNÝ POJEM, MUSÍME TEDY HOVOŘIT O CIKÁNECH, A NIKOLI O ROMECH
V PŘÍPADĚ ROMŮ JDE POUZE O ČÁST NÁRODNOSTNÍ SKUPINY, A TO JEŠTĚ NAVÍC NIKOLI TÉ NEJPOČETNĚJŠÍ. JE TO ASI TAK, JAKO BYCHOM VYDÁVALI BULHARY ZA NEJVÝZNAMĚJŠÍ SLOVANSKÝ NÁROD, A PŘITOM BY O RUSECH, UKRAJINCÍCH A POLÁCÍCH NEPADLA ANI ZMÍNKA.



Cikáni a Rómové
převzato z : dfens-cz.com
autor: keyma 26.11.2006

K napsání tohoto článku mě inspirovala příhoda, která se stala před určitou dobou v jednom malém krajském městě. Cikán (asi 25let) přišel za slečnou (18), něco říkal, ona se otočila a beze slova odcházela.

Cikán nelenil, chytil ji za dlouhé vlasy a praštil s ní o zem (dopadla přím
o na hlavu) a potom ji začal kopat do břicha. Kamarád, který byl svědkem této události, na útočníka zařval, ať toho kurva nechá, načež cikán s typickými rozmachy rukama, mírně předkloněný zamířil k němu a z huby mu letěly nadávky typu co pičo, né ja zabíju te. Slečna se mezitím zvedla a co nejrychleji opustila dějiště. Kamarád je velmi malý postavou (165), zdál se tedy být snadným cílem. Došlo ke konfliktu, na jehož konci bylo možno pozorovat cikána, kterak zbaběle prosí, maje ruce za zády zkroucené. Když kopal do té holky, tak byl velice statečný... ovšem nejvíce zarážející na tomto případu je, že se stal za bílého dne kolem 16 hodiny, kdy se nejvíc lidí vrací z práce, pár metrů od frekventované silnice a zastávky plné lidí! Nikdo z nich si toho zřejmě nevšiml..
Mým záměrem je nyní zamyšlení nad přínosem, mentalitou a morálkou našich spoluobčanů.
Na úvod rozdělím rozebírané objekty na Rómy a cikány. Toto považuji za velmi důležité, přestože se to může zdát banální. Nechci být nespravedlivý a házet všechny do jednoho pytle.

Róm - občan, jenž má tmavou barvu kůže a před mnoha staletími přikočoval z Indie, podobně jako například Valach přišel z Rumunska. Žije jako běžný bílý. Chodí do práce, platí podnájem, nenápadně se obléká, mluví česky. Z vlastního okolí takovou rodinu znám (bohužel jen jednu). Před rodinným domem jim stojí favorit, zahrádku mají upravenou a prostou veškerého bordelu. Paní L. moc nevidívám, pana L. potkávám téměř každý den. Vždy slušně (trochu plaše) pozdraví. Jejich dva synové jsou jako jiné české děti, jezdí na kole, kopou si s balonem na hřišti nebo někde běhají. Z jejich domu nebývá slyšet křik. Prostě normální rodina, nikdo z okolí si na ně nikdy nestěžoval.
Cikán - občan, jenž se shlukuje do velkých rodinných klanů, vybydluje domy, mluví svým jazykem, kterým hlučně pokřikuje na své soukmenovce. Do práce nechodí, protože má spoustu potomků na které bere sociální přídavky. Doma topí parketami nebo okenicemi fairem přímo uprostřed obýváku, kolem domu (sídliště) má nehorázný bordel, několik vraků škodovek či žigulů, ve kterých se celé dny vrtá za hromadné spoluúčasti svých příbuzných. Cigáni často také vytvářejí kapsářské gangy, jejich děti se tomuto řemeslu odmalička učí v samoobsluhách pod dohledem svých rodičů. Jakákoliv snaha o omezení jejich řádění je hlučně provázena slovy rásizmus! Diskríminácija! Bílým lidem říkají gádžové, sami si honosně nechávají říkat romové. Oblékají se nápadně, typické jsou masivní stříbrné či zlaté řetězy, prsteny a podobné ozdoby. V těchto tlupách se také často objevují tvrdé drogy. Těchto případů zná asi každý ve svém okolí více než by si přál.
V následujícím budu rozebírat pouze cikány. Rómy považuji za naprosto obyčejné lidi a jako k takovým se k nim chovám.
Zamysleme se nyní nad chováním cikánů. Ač je často označujeme jako nepřízpůsobivé, s lítostí musím konstatovat, že se dokonale přizpůsobili. Přizpůsobili se naší české malosti. Ač početně v nevýhodě (80.000), zneužívají našich sociálně laděných zákonů ke svému věčnému a nikdy nekončícímu zevlu nebo (ještě hůř) okrádání svých naivních spoluobčanů. To je ovšem obecně známá věc...zdá se mi, že cikáni si dobře uvědomují svoji početní nevýhodu, a proto drží při sobě. Všimli jste si toho kurva někdy? Případy, kdy cikán napadne bílého (nebo bílou), jsou na denním pořádku. A všem je to jedno! Nikdo nic nevidí, nikoho se to netýká. Přesto že to příště můžete být vy, vaše sestra, přítelkyně, manželka! Na druhou stranu, když dá někdo přes hubu cikánovi (a mnohdy právem), za pět minut přiběhne dvacet takových, ochotných porvat se za "právo" a čest svého člena.
Někdy si říkám, proč nejsme jako oni. Chápete už o co mi jde? Téměř každý o sobě tvrdí, že je vlastenec, já taky, ale vlast, to nejsou jen hrady a města a zámky, to jsou především slušní lidé, kteří náhodou mají také stejný jazyk jako já. Měli bychom chránit jeden druhého. Já chápu že to zní nechutně pateticky, ale zamysleme se nad tím aspoň trochu. Všímejme si našeho okolí a braňme naše spoluobčany, protože příště můžeme pomoc potřebovat my sami!
Další problém je zneužívání systému cikány a dalšími nefachčenky. Ten systém je tu proto, aby pomohl člověku v nouzi, ale ne proto, aby z něj někdo dlouhá léta žil. Kdyby jste jim chtěli sebrat dávky, budou zase řvát že je to diskriminace. Před asi dvěma lety jsem viděl v nějakém dokumentu rozhovor s americkým odborníkem na rasismus, shodou okolností černochem. Jeho slova po shlédnutí situace v ČR byla: "nechápu váš systém, vy jim (cikánům) dáváte peníze a oni nemají potřebu pracovat. Vy na ně musíte vydělávat, vždyť vy se jimi necháváte utlačovat! To není rasismus nechat je zemřít hladem, protože kdo nepracuje, nezaslouží si jíst. Vemte jim příspěvky a uvidíte, že pracovat začnou." Tolik citace. Takže odborník na rasismus ze země, která má s danou problematikou tolik zkušeností, prohlašuje, že jsme stát kde je většina diskriminována menšinou. Smutné. A ještě něco. Pokud se tady cikánům nelíbí, pokud se jim zdá že se k nim nechováme hezky, nikdo je tu nedrží. Ale troufám si říct, že na celém světě by nenašli místo kde by se měli lépe. A je to stávajícím "sociálním systémem", který je potřeba změnit.
Jen pro pořádek: nedělám nábor do hnutí skinheads, nejsem rasista (neboť toto slovo znamená odmítání jedné rasy jako celku, bez ohledu na to jak se který jedinec chová). Jsem ochoten zastat se jakéhokoli příslušníka menšiny, pokud zhodnotím že je napaden neprávem. Prostě si jen nechci nechat dál srát na hlavu.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ: heslo CIKÁN

15. dubna 2009 v 9:25 O CIKÁNECH

Cikáni dle Ottova slovníku naučného



Cikáni, kočovný kmen roztroušený po celé Evropě. Vyskytli se v Turecku již v XI. století (podle některých v císařství Řeckém již poč. IX. stol. za Nikefora), v XIII. stol. rozšířili se po Uhrách a Polsku, r. 1417 jsou již u Baltického moře, r. 1422 v Italii, r. 1427 ve Francii, r. 1447 u Barcelony ve Španělsku: r. 1492 byli již ve Španělích pronásledováni zároveň se židy a Maury, r. 1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. S počátku bájilo se o nich, že přišli z Egypta, že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova. [Cikáni] sami šířili tuto bajku a kořistili z ní. Jejich povídání mělo vliv na tehdejší názory o Východě. Když poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily. V Evropě každý národ je jinak pojmenoval; řecky slovou Atsinganos (Athinganos), bulh. Acigan, rumun. Tzigan, maď. Tzigany, ital. Zingaro, tur. Čingiané, špan. Gitano, angl. Gipsy, albán. Yevk, franc. Bohémiens. Názvy angl. a špan. souvisí s bájí o jejich egyptském původu. franc. vznikl chybným názorem, protože první [Cikáni] přišli do Francie z Čech. Název řecký prý původně značil sektu, která žila ve Frygii a Lykaonii, odkudž přišli [Cikáni] na Balkán. Jiní (jako M. J. de Goeje) odvozují název řec. od pers. tsjeng (hudební nástroj). U Herodota (V, 9) vyskytují se Singurai, ale nevíme, zda název ten souvisí s [Cikáni]-ny. V Asii prý slovou Kouli, v Indii Banjari nebo Lombadi, pravé jejich jméno je prý Gohuri. Rozšířený název róm značí u nich muže, romí ženu. O vlastním původě jejich poučuje nás jazykozpyt. Nářečí jejich navzájem silně se liší a rozeznává se jich 13: řecké, rumunské, uherské, české, německé, polské, ruské, čudské, skandinavské, anglické, italské, baskické, španělské. Ve všech jsóu však prvky řecké, slovanské a rumunské, což označuje nám cestu, jak se šířili. O cestě jejich svědčí i prvky perské a arménské. Jádro však ve všech nářečích jest indické a souvisí s dialekty dolního Indu. Jakou roli vlastně ve své pravlasti měli, proč a kdy ji opustili, není dosud bezpečně vyzkoumáno. Kř. První zmínka o [Cikáni]-nech v Čechách činí se ve »Starých letopisech českých« při r. 1416, kde se o nich dí, že se toho času poprvé v Čechách objevili a lid mámili. Avšak lze za to míti, že byli [Cikáni] v Čechách viděni již r. 1242, kdy sem přišli tajně jako vyzvědači Tatarův, a tu jim dle slova v řeči jejich často od nich užívaného tehdáž »kartas« říkáno. Také popis zevnějšku a chování jejich, jak jej v kronice Dalimilově nalézáme, zcela na pozdější [Cikáni]-ny připadá. Že byli v Čechách příslušníci opovrženého tohoto kmene i pod jménem [Cikáni] před r. 1416 známi, dosvědčuje »Popravčí kniha pánů z Rožmberka«, kde se při r. 1399 dí, že se v tlupě lupičské, která tehdáž v jižn. Čechách řádila, nalézal vedlé několika Němců z Rakous též jistý »Cikán černý, Ondřejóv pacholek«. R. 1416 přišel do Čech okázale předvoj (300 duší) [Cikáni]-nů malebně vystrojených, mužové koňmo, potloukal se po zemi a uměl si lid nakloňovati lživým vypravováním, že nepřátelé křesťanstva je vyhnali a že u Čechů hledají útočiště; proto byli vlídně přijati. Za dob husitských nepokojů rozšiřovali se po Čechách valně a volně, a snášelivost česká lákala ještě větší houfy do Čech, kteří zabrali jižní lesnaté krajiny a i v Praze pokojně bydleli ve 2. pol. XV. stol. Za dob pronásledování [Cikáni]-nů v záp. Evropě nalezli útulku v Čechách, ač toho nebyli hodni, neboť spolčovali se s Turky, služby vyzvědačské a paličské jim konajíce, zvláště v l. 1536-4t. Proto začalo se proti [Cikáni]-nům vystupovati a to tak přísně, že bylo potřebí přísnost tuto mírniti zákony. Vyssávali lid i zemi po celou dobu 30leté války, ba i později tak, že císař Leopold I. musil proti nim vydati dekret (21-dub. 1688), jímž vypovídali se ze země. Ale to nic neprospělo, spíše ještě [Cikáni] z Moravy a ze Slezska přicházeli a své šmejdy dále prováděli, tak že konečně reskriptem daným 11. čce 1697 za psance byli prohlášeni. Tu nastala hrozná štvanice na [Cikáni]-ny, v níž mnoho jich zahynulo; ale přes to uherští [Cikáni] pokoušeli se pořád ještě o přístup do Čech, zvláště do lesů v Táborsku a Budějovicku. Za císaře Josefa I. počali se hrnouti z Uher a Moravy do Čech na svá obvyklá místa, i byli opět stíháni, věšeni a mrzačeni, ale bránili se také statečně, až vojenským zakročením ze země byli vyhnáni. Též Karel VI. prohlásil patentem ze dne 20. čna 1721 [Cikáni]-ny za psance a stanovil, aby i ženy byly smrtí trestány. Za panování Marie Terezie bylo poněkud upuštěno od přísných ustanovení Karlových. Císař Josef II. snažil se [Cikáni]-ny přiměti k usedlému živobytí; měli bydleti v Uhrách a Sedmihradsku, ale [Cikáni] opustili vystavěná jim obydlí a raději se toulali provozujíce kejklířství, koňařství, kovářství, kotlářství, hadačství, žebrotu, krádež, ba i loupež. A potulnému tomuto životu dosud houževnatě jsou oddáni. Pozdější opatření policejní proti [Cikáni]-nům spadají v jedno s opatřeními proti tulákům. Obšírnějších zpráv dočísti se lze v »Matici moravské« 1879. Ze [Cikáni] teprve do Moravy a do Čech přišli, když byli dříve mezi Řeky, Rumuny a Maďary žili, dokazuje slovník českých [Cikáni]-nů, v němž nalézají se slova těchto národů. Jna. [Cikáni] jsou nervosní. V <štěstí jásají, v neštěstí si zoufají. v radosti se opíjejí. Rádi se oddávají snění a stávají se mystiky. Jejich filosof John Bunyan (v Anglii za Jakuba II.) je mystik. Jsou opojeni přírodou. Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. Jejich bol a vášeň dojímá v hudbě. Poesie je dost jednoduchá; krátké, smutné popěvky, žerty, satiry, povídky. Zpívají a básní zároveň při tanci. Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. [Cikáni] mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. S kouzly a čarami provozují sice obchod, ale sami jim nejvíce věří. Svých názorů ovšem si nikdy neupravili a není v nich důslednosti. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Pozoruhodna jest jejich láska k dětem. Práce se štítí. Milují koně a vedou jimi obchod. Jsou též kováři, zlatníky, uhlíři, kejklíři, medvědáři. Ženy jsou hadačky, kejklířky, lékařky, ve Španělích balletky a prodavačky, v Rumunsku služky. [Cikáni] mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Hovelacque rozeznává u [Cikáni] nů dvojí typ (obojí původní): podlouhlý obličej, orlí nos-kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté. V Evropě jest jich asi 700.000; z toho 1/2 mill. na Balkáně a 150.000 v Rakousku.-Srv. Grellmann, Histor. Versuch über die Zigeuner (1787, první ukázal na indický původ)



ZÁKON Z ROKU 1927

15. dubna 2009 v 9:22 O CIKÁNECH

ZÁKON O POTULNÝCH CIKÁNECH Z R. 1927

Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1927.

Zpráva

výboru ústavně-právního

k vládnímu návrhu zákona (tisk 415)

o potulných cikánech a podobných tulácích.

Ústavně-právní výbor jednal ve schůzích dne 21., 22. a 23. června 1927 o shora uvedené osnově zákona a usnesl se, změniv a doplniv vládní osnovu zákona v některých směrech, doporučiti senátu Národního shromáždění ku přijetí zákon tento ve znění dole uvedeném.

Důvodová zpráva.

Ve všech dílech světa setkáváme se s kočujícím národem cikánským, jehož kolébkou jest pravděpodobně Indie. Odtud rozšířili se nejprv do Evropy a Afriky a pak do celého světa. Celkem počítá se asi na 2 miliony cikánů, z nichž polovice jest v Evropě, nejvíce v Rumunsku asi 350.000, v Uhrách asi 150.000, v Turecku 60.000 a v Rusku asi 50.000. Na Československou republiku připadá asi 8000 cikánů rodem. Jejich počet ve všech státech se mění podle toho, jak který stát proti nim postupuje. Jejich stěhování ze státu do státu nezabránila ani nejpřísnější opatření. Ve střední Evropě vyskytují se od počátku patnáctého století. V Čechách jsou o nich první záznamy z roku 1416 a v Uhrách z r. 1417. Menší část cikánů živila a živí se tu i tam též prací, řemeslem, hlavně kotlářstvím, obchodem, nejvíce koňmi, hudbou i tancem, avšak většina z nich se práce štítí, toulají se světem, nemají žádného bydliště a živí se žebrotou, krádežemi a hádáním. Žijí primitivně, nemyjí se, chodí v hadrech, spí pod šírým nebem volně nebo pod chatrnými stany a jejich potrava jest velmi skrovná. Jest známo, že vyhrabávají na mrchovištích i pošlá zvířata, aby si je k snědku připravili. Výhody kultury a sociální vymoženosti jsou jim neznámy. Zákonů a úředních nařízení neznají ani jich nedbají a rovněž se nesnaží naučiti se čísti nebo psáti. Neasimilují se proto a zůstávají u všech národů tělesem cizím, nevítaným, obtížným a namnoze nebezpečným, jak cizímu majetku, tak zdraví a životu.

Vzhledem k těmto jejich nebezpečným vlastnostem a nekulturnímu životu hleděly se jich státy zbaviti a to i prostředky krutými. V zemích českých a rakouských počalo jejich pronásledování v polovici 16. století a sto let na to r. 1688 nařídil císař Leopold, aby byli vyhnáni ze zemí. Ježto ani rozkaz ten, ani pozdější nepomohly, byli císařským reskriptem z 11. července 1697 prohlášeni cikáni za psance, muži měli býti usmrcováni a ženám a dětem měly se uřezati uši a nosy a býti vyhnány za hranice. Císař Karel VI. nařídil 20. června 1721, že též ženy jako muži mají býti na hrdle trestány. Jistých úlev dostalo se cikánům v těchto zemích za Marie Terezie a Josefa II., který pokusil se cikány přivyknouti životu usedlému. To podařilo se částečně v zemích bývalých Uher. Jinak potulují se cikáni většinou jako dříve, obtěžují náš venkov, vyhýbají se řádnému životu a práci, a žijí s větší části, jak již uvedeno, jako dříve ze žebroty, krádeže a podvodu. Poněvadž není dosti bezpečnostních orgánů a cikáni uchylují se rádi do krajů méně obydlených a lesnatých, nelze proti nim vždy zakročiti a jich zadržeti, aby mohli býti odevzdáni soudům pro delikty, jež páchají, a nepomáhají proti nim ani zákony o tuláctví a žebrotě, zejména když není pro ně dosti míst v nucených pracovnách, kam mají býti po odpykání trestu dodáváni. Nemalé obtíže způsobuje též zjištění jejich totožnosti jak bezpečnostním orgánům, tak soudům. Jednak má mnoho cikánů stejná jména, jednak si je stále mění, takže i když byli u soudu častěji již potrestáni, vydávají se vždy za zachovalé, soudí-li je jiný soud, než kde již byli potrestáni, a nelze-li jich totožnost snadno zjistiti.

Některé kraje sice dovedly se přechodně trýzně cikánské zbaviti tím, že se jim buď dělaly obtíže při táboření nebo že byli zbavováni z důvodů zdravotních své ozdoby, dlouhých vlasů a vousů, nebo že při zatčení celé tlupy nebo více jich, byl každé osobě přisuzován jiný trest, aby se po odpykání trestu tak snadno zase nesešli; avšak vše to nepomohlo, aby se v těchto krajích zase neobjevili jiní potulní cikáni.

V poslední době neobmezil se živel cikánský na zneužívání veřejné dobročinnosti, na drobné krádeže a podvody, nýbrž počal se dopouštěti též násilí, loupeží a vražd na venkově a zejména na samotách. Tyto jejich a jim podobných individuí násilné a nebezpečné činy zneklidnily a ohrozily klidné občany našeho státu a jest přirozeno, že se domáhají zvýšené ochrany a zakročení proti nebezpečným potulným cikánům a jim rovným zahálčivým tulákům.

Proto bylo zapotřebí zvláštního zákona, který by působil preventivně a represivně, který by usnadnil zjištění totožnosti potulných cikánů a individuí, jich evidenci, usnadnil jim získati práci v pracovních koloniích, jež budou zřízeny (zaměstnání jim lépe vyhovující v přírodě, na stavbě cest, železnic, přehrad, při regulacích, při zemědělství i jinde) a který by též jich dítkám umožnil v řádných rodinách a ve vychovávacích ústavech připraviti se pro život tak, aby se mohli státi užitečnými členy lidské společnosti. Zákonem tímto má se uvésti kočování do určitých kolejí, musí k němu býti povolení, tvoření tlup jest zakázáno a ztíží se ním stěhování se potulných cikánů z cizích států. Zákon netýká se cikánů usedlých, kteří se živí řádnou prací, řemeslem, obchodem neb jiným dovoleným způsobem.

Zákon tento jest sice výjimečný, avšak též potulní cikáni a jim podobná individua staví se sami svým životem mimo ostatní občanstvo a nařízení státu; vynucují si tedy tímto pro sebe zákon singulární, který jest odůvodněn též proto, že zvyšují té doby nebezpečí pro život, zdraví a majetek jiných státních občanů svým zvláštním, nezřízeným způsobem života se sklonem k násilnostem.

Pojem potulného cikána jest těžko přesně definovati, avšak známkami výše uvedenými dosti jest karakterisován, takže nebudou míti úřady v tom směru pochybností a obtíží.

Stejně jako s potulnými cikány jest nakládati s tuláky povaleči, kteří práce se štítí, nemají prostředků ku svému živobytí, ani se nesnaží jich získati, kteří žijí jako potulní cikáni bez bydliště, nemají opatření zdravotních, ani vymožeností sociálních a kulturních, často se k potulným cikánům připojují nebo též jednotlivě světem se toulají. Taková individua jsou stejně životu a majetku cizímu nebezpečna jako potulní cikáni a platí proto pro ně též právem ustanovení tohoto zákona.

Ježto potulní cikáni užívají často přezvisku a znají se mezi sebou pod těmito názvy, doplnil v tom směru ústavně-právní výbor vládní návrh zákona (§§ 2 a 3).

Nebezpečné osoby, mezi něž větší část potulných cikánů náleží, snaží se úřední jednání a evidenci znemožňovati nebo, stěžovati mařením zjištění jich totožnosti, měněním jmen, odstraňováním rozlišujících známek i jinak. Proto pojal ústavně-právní výbor do zákona (§ 3 odst. 2) ustanovení, že jednání takové se zakazuje a při překročení stává se přestupkem; mimo to opravňuje v takových případech bezpečnostní úřady a orgány, aby si mohly totožnost též jinak zajistiti.

Aby potulní cikáni nebyli nuceni docházeti daleko k politickým úřadům I. instance, usnesl se ústavně-právní výbor pojati do zákona (§ 4), že různá hlášení neb vrácení legitimací mohou se konati též na nejbližších četnických stanicích. Hlásiti třeba nejen veškeré změny v osobních datech již do legitimace zanesené, ale též narození dítek (§ 4).

V § 5 odstavec 5. bylo zapotřebí nahraditi slovo "povolení" správně slovem "průkazů", jež jsou nutny k výkazu o oprávnění ku provozování kočovných řemesel neb živností.

Aby bylo možno zachrániti též dítky starší 14ti let před zpustnutím při potulném životě cikánském, usnesl se ústavně-právní výbor (§ 12) zvýšiti tuto hranici věkovou na 18 let, do kterého stáří mohou býti dítky potulným cikánům a jim na roveň postaveným tuláckým individuím odňaty, nepečují-li o ně náležitě nebo jim nedávají potřebné výchovy a dány na výchovu do řádných rodin a vychovávacích ústavů, kde mohou zůstati do své zletilosti, to jest do 21 let. Ustanovení to jest jistě dobré a sociální a může nejsnáze otázku potulných cikánů zlikvidovati. Výchova, škola a okolí dělá vlastně člověka, jakým jest a budou-li takové dítky zbaveny neblahého prostředí, v jakém žily, mohou se z nich státi řádní občané. I když toto opatření bude státi první dobu vyšší náklad, nahradí se to pak tím, že zmenší se výdaj na trestnice, polepšovny a robotárny.

Pro rozhodnutí otázky odnětí dítek a jich umístění tvoří zákon v zájmu urychlení a usnadnění rozhodnutí novou příslušnost v § 12. Příslušnými bude okresní soud nebo poručenský úřad I. stolice, v jichž obvodě rodina (děti) byla přistižena.

Další změnu učinil ústavně-právní výbor pokud se prozatímního umístění týče (§ 12 odst. 6.), aby totiž odňaté dítky vhodně byly prozatím umístěny, neboť provisorní umístění v rodinách a v ústavech by bylo obtížné.

Poněvadž větší počet obcí jest již vysokými přirážkami a různými dávkami značně zatížen, zvláště obce chudé horské, v nichž se zálibou se cikáni zdržují a jež se namnoze pak domovskými obcemi cikánů stávají a dále vzhledem k stanovenému daňovou reformou limitu přirážek, usnesl se ústavně-právní výbor vyloučiti obce z povinnosti hraditi různé výdaje vzniklé z umístění cikánských a jim podobných tuláckých dítek (§ 12 odst. 7).

Zákonem tímto budou soudy znovu značně zatíženy (§ 13, 14, 15), ač vlastně se jedná o delikt povahy administrativní, kdy přestupek tuláctví a žebroty určitému druhu lidí v jistých mezích se toleruje, a bylo by záhodno při reformě trestního zákona k tomu vzíti zřetel a přikázati tyto delikty, jak tomu jest v Bavorsku, úřadu správnímu. To předpokládá též úpravu trestního správního práva, jež u příležitosti reformy veřejné správy má se též provésti.

Odstavec 2. §u 13 ústavně-právní výbor úplně změnil a doplnil, aby ustanovení jeho odpovídala jiným zákonům a jejich duchu.

Táboření vykládá ústavně-právní výbor ve smyslu širším, pojímaje v ně jak táboření za dne, tak přenocování.

Instituce policejního dohledu není na Slovensku a Podkarpatské Rusi známa (§ 15) a má se tam teprv zavésti zákonem "o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva", kterážto osnova zákona senátu tiskem 445 ku projednání byla předložena. Oba zákony proto by měly současně vejíti v působnost.

Mezi § 18 a 19 vsunul ústavně-právní výbor nový §, takže § 19. stal se § 20. a § 20., jest § 21.

Vzhledem ku velikým obtížím, jež by mohly správním úřadům povstati při různých správních aktech, týkajících se potulných cikánů, usnesl se ústavně-právní výbor pojati do zákona (§ 19) zvláštní ustanovení, jímž se stanoví, které listiny jsou osvobozeny od kolků a které úkony od dávek a zmocnil správní úřady, aby v případech ohledu hodných, mohl bez různých obtížných formalit a průkazů, jež velmi nesnadno by bylo lze zjednati, sám právo chudých přiznati.

V Praze, dne 23. června 1927.
Dr. L. Krupkav. r.,předseda.Jos. Lukeš v. r.,




Zákon o potulných cikánech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku − hlavně v zimě − stálé bydliště.

§ 2.

(1) Potulní cikáni se sepisují a vedou v patrnosti jak určí vládní nařízení.

(2) Potulní cikáni jsou povinni na vyzvání k soupisu takovému se dostaviti a udávati při něm správná osobní data (přezvyska) svá i osob, s nimiž se potulují.

§ 3.

(1) Bezpečnostní úřady a orgány mohou ke zjištění totožnosti prováděti u potulných cikánů kdykoli zjišťování anthropometrická, daktyloskopická i jiná, zejména zvláštních známek (jizev, vad, tetování a pod.) a přikázati jim, aby po dobu, než jejich totožnost bude zjištěna, nejdéle však po 14 dnů, nevzdaloval se z určitého místa, jakož i učiniti vhodná opatření k zajištění tohoto příkazu.

(2) Jednání, kterým zjišťování totožnosti úmyslně se maří, zvláště též odstraňování rozlišujících známek, se zakazuje; v takových případech mohou bezpečnostní úřady neb orgány totožnost též jinak zajistiti.

§ 4.

(1) Každý potulný cikán starší 14ti let obdrží od politického úřadu I. stolice zvláštní průkaz totožnosti (legitimaci cikánskou), v němž budou uvedena jeho osobní data (§ 2), popis osoby, jakož i připojen otisk prstů. Dále buďtež do tohoto průkazu zapsána obmezení, jež cikánu byla uložena, byl-li dán pod policejní dohled. Děti mladší 14ti let buďtež zapsány v průkazu osoby, s níž žijí.

(2) Každý potulný cikán jest povinen nositi cikánskou legitimaci stále u sebe a ji na požádání předložiti bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu. Rovněž jest povinen ohlásiti nejbližšímu politickému úřadu neb nejbližší četnické stanici veškeré změny v osobních datech osob v ní uvedených i narození dítek nejpozději do osmi dnů, ztrátu legitimace do tří dnů.

(3) Zemře-li osoba, jíž legitimace cikánská byla vydána, budiž legitimace vrácena nejbližšímu politickému úřadu I. stolice neb nejbližší četnické stanici. Učiniti jsou tak povinny osoby, jež se zemřelým žily.

§ 5.

(1) Cikáni smějí jen, obdrží-li k tomu povolení (list kočovnický) politického úřadu I. stolice, kočovati v rodinách nebo s vozidly, jakož i se zvířaty určenými k tahu nebo k nošení nákladů.

(2) V listě kočovnickém budiž udáno, pro které osoby platí, a dále kolik a jaká vozidla nebo zvířata smějí býti s sebou vzata. List zní na jméno hlavy rodiny.

(3) V listě kočovnickém může býti v zájmu veřejné bezpečnosti předepsán též směr a druh cesty, může býti určeno území, v němž kočování jest dovoleno, nebo mohou býti uložena i jiná obmezení. Není-li tomu tak, platí povolení ke kočování pro obvod celého státu.

(4) Povolení ke kočování, na jehož vydání nemá nikdo nároku, vydává se nejdéle na dobu jednoho roku a může býti kdykoliv politickým úřadem I. stolice odňato nebo změněno. Na požádání musí býti kočovnický list předložen kdykoli bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu k nahlédnutí, a to od osoby, na jejíž jméno zní, nebo není-li přítomna, od nejstaršího člena rodiny.

(5) List tento nenahrazuje průkazů, jež podle zvláštních předpisů jsou nutny ku provozování kočovných řemesel nebo jiných živností, jakož i ku provozování kočovných podniků zábavných.

§ 6.

Držení jakýchkoli zbraní, střeliva a výbušných látek jest potulným cikánům naprosto zapovězeno.

§ 7.

Potulní cikáni nesmějí kočovati a tábořiti v tlupách přesahujících rámec rodiny (§ 5 odst. 1.).

§ 8.

(1) Tábořiti v rodinách nebo i jednotlivě přenocovati smějí potulní cikáni jen na místech a po dobu, jež jim určí do odvolání obecní starosta (státní policejní úřad). Při tom lze výjimkou z ustanovení §u 7 povoliti, aby po dobu nezbytné potřeby tábořilo více rodin na jednom místě.

(2) Po dobu táboření buďtež listy kočovnické (§ 5) uloženy na potvrzení u obecního starosty (státního policejního úřádu).

§ 9.

Cizozemským potulným cikánům jest pobyt v Československé republice zakázán, nevykáží-li se zvláštním povolením ministerstva vnitra.

§ 10.

Politické úřady II. stolice mohou určiti území a obce, do nichž jest potulným cikánům přístup vůbec zakázán, nejsou-li tam příslušni. Zákaz tento budiž uveřejněn v Úředních novinách a kromě toho vyznačen na tabulkách u silnic při vstupu do takového území nebo obce. Náklady na tabulky nesou obce, v nichž jsou tabulky umístěny.

§ 11.

(1) Potulní cikáni mohou býti kdykoli podrobeni k rozkazu politického úřadu I. stolice, v případech nutných k rozkazu obecního starosty, lékařské prohlídce a všem opatřením nebo obmezením, jichž jest třeba v zájmu zdraví jejich nebo zdravotnictví veřejného (tak ku př. očkování, desinfekce, ostříhání, isolace, nucené dodání do léčebných ústavů atd.).

(2) Vhodná opatření zdravotní a veterinární mohou býti vykonána i na jejich movitém majetku a zvířatech.

(3) Náklady opatření těchto nese stát, pokud je nemohou hraditi cikáni sami, nebo pokud nejsou ku placení po právu povinny jiné fysické nebo právnické osoby.

§ 12.

(1) Děti mladší 18ti let mohou býti potulným cikánům odňaty, nemohou-li o ně náležitě pečovati a zvláště jim dáti potřebnou výchovu. V každém případě lze jim odníti děti cizí.

(2) Děti cikánům odňaté buďtež dodány do péče řádných rodin nebo vychovávacích ústavů, v nichž by bylo postaráno nejen o jejich náležitou výchovu, nýbrž i o vhodnou přípravu pro praktický život. V ústavech takových budou děti podrženy tak dlouho, pokud je toho třeba, nejdéle do dosažení zletilosti.

(3) Vychovávacímu ústavu přísluší nad dětmi těmi všechna práva, která náležejí jinak rodičům nebo poručníkům. Byl-li dítěti ustanoven před odevzdáním do ústavu poručník, nebude vykonávati svého úřadu po dobu, po kterou je dítě zadrženo v ústavě.

(4) O odnětí dětí potulným cikánům a odevzdání jich do péče rodinné nebo do vychovávacího ústavu rozhoduje na oznámení politického úřadu I. stolice poručenský (opatrovnický) okresní soud, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi poručenský (sirotčí) úřad I. stolice, v jejichž obvodě rodina (děti) byla přistižena. O řízení před těmito soudy (úřady) platí všeobecná ustanovení o řízení před poručenskými (opatrovnickými) soudy a poručenskými (sirotčími) úřady.

(5) Vládní nařízení určí vychovávací ústavy sloužící k výchově takových dětí.

(6) Politický úřad I. stolice může prozatímně děti vhodně umístiti. Z opatření takového není odvolání.

(7) Náklady vzniklé předběžným umístěním, nebo odevzdáním do péče rodinné nebo zadržením v ústavě vychovávacím, hradí stát, pokud nejsou k tomu po právu povinny osoby třetí; obce tato povinnost nestíhá.

§ 13.

(1) Pokud není čin přísněji trestný, trestají se přestoupení příkazů a zákazů uvedených v §u 2 až v §u 5, v §u 7 až v §u 10, nebo příkazů a zákazů podle těchto ustanovení vydaných, jako přestupky vězením (uzamčením) do jednoho měsíce, přestupky §u 6 vězením (uzamčením) do tří měsíců.

(2) Při odsouzení pro přestupky podle §u 5 odst. 1., prodá představenstvo obce, kde vozidla a zvířata jsou uschována, tyto veřejnou dražbou, nenaloží-li jinak s nimi odsouzený sám nebo nevrátí-li se mu a stržený peníz uloží pro něho u obecního úřadu; při odsouzení podle § 6 prohlásí se zbraně, střeliva a výbušné látky za propadlé ve prospěch státu.

Prokáže-li se v obou případech, že věci byly odcizeny, vrátí se poškozenému, a byly-li zatím prodány, vyplatí se mu stržený za ně peníz.

§ 14.

Stíhati a trestati přestupky uvedené v §u 13 přísluší politickým úřadům I. stolice, sbíhají-li se však s jinými činy soudně trestnými, soudům.

§ 15.

(1) Soud má v odsuzujícím rozsudku pro přestupky uvedené v §u 13 vždy vysloviti, že lze odsouzeného dáti pod policejní dohled.

(2) Přísluší-li potrestání úřadu politickému, může tento úřad v trestním nálezu zároveň vysloviti, že odsouzený se dává pod policejní dohled.

§ 16.

(1) Pokud se mluví v zákoně tomto o politických úřadech I. stolice, rozumějí se tím v místech, kde jsou státní policejní úřady, tyto úřady.

(2) Příslušnost úřadů řídí se podle místa dočasného pobytu potulných cikánů, v řízení trestním podle místa přistižení.

§ 17.

Obce jsou povinny při provádění tohoto zákona spolupůsobiti. Zvláště náleží jim konati hlášení o potulných cikánech a prováděti zajišťovací opatření podle §u 3. Podrobnosti určí vládní nařízení.

§ 18.

(1) Ustanovení tohoto zákona nedotýkají se platnosti všeobecných předpisů rázu policejního (ku př. o hlášení, o vypovídání a vyhošťování, o postrku, o cestovních pasech atd.), jakož i předpisů o provozování kočovných řemesel nebo jiných živností, podomního obchodu a kočovných podniků zábavných.

(2) Platnosti pozbývají veškerá dosavadní ustanovení týkající se potulných cikánů.

§ 19.

Cikánské legitimace (§ 4) jsou kolku prosty a veškeré úřední úkony podle tohoto zákona jsou prosty dávek za úřední úkony. V případech ohledu hodných může úřad přiznati právo chudých.

§ 20.

Zákon tento nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení, kromě §§ů 4 a 5, u nichž začátek účinnosti ustanoví vládní nařízení.

§ 21.

Zákon tento provede ministr vnitra v dohodě s ministry financí, spravedlnosti, sociální péče, školství a národní osvěty, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a zemědělství.


moudra

9. dubna 2009 v 20:24 Jan Werich
JAN WERICH
6 února 1905 - 31 října 1980
MOUDRA

Hloupost je největší zlo.

Kde blb, tam nebezpečno.

Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát, ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou - ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to nevyvraždit se.

Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která tu je.

Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

Manželé se v autobuse poznají podle toho, že na sebe nemluví.

Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec - starej - byl taky jednou mladej blbec.

Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.

Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.

Osud je vůl, to jste si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.

Přátelství je součást lidského štěstí.

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Ženy nemají smysl pro nesmysl.

Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.

Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Dobrý herec je laciný i za velkou gáži, protože lidi na něj ty peníze přinesou. Ale špatný herec je drahý i za málo.
Podařené manželství je div světa.

Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.

Rozum, který zůstane stát, je v pořádku, jen si nesmí lehnout.

Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie.

Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší - budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.

Když nejde o sex, nejde o nic.

Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.

Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.

Vydařené manželství je div světa. Copak by se dnes mluvilo o Filémonovi a Baukidě, kdyby to nebyl div světa? Tři tisíce let se vzpomíná na dva neznámé lidi jen proto, že se jim vydařilo manželství.

Takové manželství, to není nějaká betonová stráda. A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip, že v manželství, když si dva lidi rozumějí a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát.

O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.

Když muž nemá rozum, musí být žena vynalézavá. Když žena není vynalézavá, musí mít muž rozum.

Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.

Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

Smích - tu ozvěnu našeho pláče - to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejte bohové - tu sladkou můru polapili, bylo ba na světě po srandě.

Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.

A přece každého dne byl svět o chlup lepší než včerejšek, i když lidi dělají psí kusy, aby tomu tak nebylo.

Nadbytek neznamená bohatství.

Z mého pohledu je dobrá a prospěšná jen ta emancipace, která zvýší úctu ženy ve vašich očích, aniž by snížila přitažlivost pro jiné vaše orgány. Ženská, o kterou nikdo nestojí, přece nemůže mít z emancipace žádnou radost.

Přirozeností člověka je hledání radosti.

Člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.

Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.

Bez lidí dobré vůle by život byl jen nákladné a nebezpečné dobrodružství.

Člověk je doma tam, kde si pověsí klobouk.

Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.

Čas má plné kapsy překvapení.

U nás se vždy platilo více za muziku než za fyziku, a proto tady není žádný Einstein.

Dobré není jen to, co je nové. Nové je naopak to, co je dobré.

Když rozum nad něčím zůstane stát, o to rychleji se pak rozběhne. Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si sednout.

Proti blbosti i bohové bojují marně.

Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.
Pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, Chceš-li být milován - vyčerpáš sám všechnu lásku určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš ničí možnost lásky kterou bys měl brát….



další fórky

7. dubna 2009 v 22:23 KAMEŇÁKY
Ve stejnou chvíli jsou dva mladíci na opačných stranách zeměkoule:
Jeden kráčí po laně ve stometrové výšce mezi dvěma mrakodrapy.
Druhému ho kouří 85-ti letá babka.
Co mají tyto dva mladíci společného?
Oběma najednou jde hlavou stejná myšlenka!
Jaká?

Nedívej se dolů, hlavně se nedívej dolů . . . . .!


Přijde Pepíček za maminkou a povídá "Mami já chci psa"
Maminka na to: " Žádnej pes nebude, pouští to chlupy, je to pořád špinavý...nic"
Pepíček zase: "Já chci psa" Maminka : "Už jsem řekla, přej si cokoliv jiného,ale psa ne"
Pepíček: "Dobrá, tak já si s tebou chci dneska hrát na maminku a tatínka"
Maminka chvilku přemýšlí.. Hraničí to s incestem, ale co pro jednou se nic nestane
"Tak co mám dělat?"
Pepíček: "Vykoupej se, vem si fajnový prádýlko,lehni si do postele a čekej"
Tak maminka vše udělá,leží a čeká. V tom se rozrazí dveře do ložnice, v nich stojí Pepíček v tátových trenkách a povídá :
"Stará vstávej, jdeme koupit mladýmu psa!"



Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej a smutnej chirurg. Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká:
"Dělali jsme co jsme mohli, ale vaše paní upadla do hlubokého komatu..."
Manžel vytřeští voči a ptá se: "Co já teď budu dělat??"
Doktor vážným hlasem odpoví : "No, budete se muset o ni denně starat. každý dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat jí plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z komatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let... '
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho po zádech a rozšafně povídá:
"Nebojte se, dělám si prdel...samozřejmě zemřela."




Na dálnici je havárie. V jednom z aut jsou ranění cikáni. Přijede sanitka a ošetřuje všechny bílé a odváží je do nemocnic. Raněný cikán se rozčiluje a křičí na saniťáka ať jim taky pomůže. "Hele vidíš tady ty lidi?" Říká saniťák "Jsou bílí, vidíš tu sanitku - taky je bílá, tak si počkej na tu svojí"


Přijde Mikuláš do Jedličkova ústavu a povídá:
"Kdo zazpívá, dostane dáreček. A kdo k tomu zatancuje, dostane dárečky dva!" Přijde Pepíček, začne nekoordinovaně mávat rukama dělat: "Auauauauuua..."
"A kdo bude dělat kraviny, dostane na zadek!"


Přijde Dežo do kostela a modlí se:
"Páne Jezíši prosím tě pověz mi, proč mi každý říká že sem debil?"
Ježíš mu odpoví: "Sundej mě dolů z kříže a já ti to povím."
Tak Dežo sundá první ruku, druhou ruku a najednou se ozve:
"Nejdřív nohy... ty debile!!!"


Manželku můžeš zahrnout láskou , můžeš jí zahrnout penězi, ale nejlepší je jí zahrnout hlínou !

Zapomenutá česká star

5. dubna 2009 v 18:40 Florence Marly



Nedávno jsem při hledání informací a fotografií našich slavných osobností náhodou narazil na fascinující životopis této herečky a nádherné ženy, která pochází z čech a není u nás v povědomí, takže jsem ještě zapátral a tady je životní příběh
Florence Marly











Florence Marly, vlastním jménem Hana Smékalová, se narodila 2. června v Obrnicích u Mostu, různé prameny se ale liší v roce narození - 1918 nebo 1919. Pocházela ze tří dětí, od dětství recitovala a zpívala, její původní touhou bylo stát se operní pěvkyní, ale kvůli vadě hlasivek musela tento sen opustit. V sedmnácti letech odešla do Paříže, kde na Sorbonně studovala literaturu, dějiny umění a filozofii. Kromě toho měla jazykové nadání, což se jí později velmi hodilo, když se v průběhu svých spletitých životních osudů naučila několik dalších jazyků. V Paříži ji pak náhodné setkání katapultovalo mezi přední hvězdy francouzského filmu. Na večírku se setkala s režisérem Pierrem Chenalem (1904-1990), který ji vzápětí angažoval do svého filmu ALIBI (L'Alibi 1938). Následoval jejich sňatek a již pod jménem Florence Marly pak Smékalová hrála v dalších Chenalových filmech, objevila se i ve snímcích jiných režisérů, a i když nikdy nezískala větší roli, rázem se stala jednou z nejopěvovanějších hvězd stříbrného plátna.



























Angažovanost Pierra Chenala ve francouzském odboji za druhé světové války vedla k tomu, že Florence Marly musela v roce 1940 opustit Francii, přes Portugalsko se dostala do Argentiny, kde se později s manželem setkala. I tady se dokázala prosadit a po roce 1943 hrála ve třech španělsky mluvených filmech. Třetí z nich, CESTA BEZ NÁVRATU (Viaje sin regreso, 1946), režíroval opět Chenal, Florence Marly získala značnou popularitu v latinské Americe, přesto se po skončení války manželé vrátili zpět do Evropy. Ve Francii pak zazářila ve válečném dramatu René Clémenta KRYSY (Les maudits, 1947), který ji vynesl nominaci na nejlepší herečku na festivalu v Cannes (vítězství sice nedosáhla, ale získala cenu kritiky, samotný film byl oceněn jako nejlepší snímek festivalu). Ve stejné době navštívila Florence Marly Prahu, kde se pochopitelně setkala s filmaři a ze seznámení s režisérem Otakarem Vávrou vyplynula její účast ve filmu KRAKATIT (1948) v roli princezny Vilemíny;jednalo se o jediný český film v kariéře tehdy již mezinárodně proslulé filmové herečky. Před svým definitivním odchodem z Československa zde zanechala svým příbuzným a přátelům částku 100.000 dolarů (byl to také jediný odlesk slávy, který přepustila své sestře a bratrovi žijícím nadále v Československu).


Také další osudy Florence Marly vycházely z náhodného setkání - při natáčení v Itálii ji poznal americký režisér Lewis Allen, který ji pozval do Hollywoodu. Florence Marly tak rozšířila své jazykové znalosti o angličtinu a vzápětí hrála v Allenově filmu SEALED VERDICT (1948). Hrála i po boku slavných hollywoodských hvězd (například s Humphreyem Bogartem ve filmu TOKYO JOE, 1949), a i když v některých filmech dostala i hlavní roli, skutečná americká superstar se z ní nestala, počátkem padesátých let se navíc dostala v USA na černou listinu pro podezření z údajných sympatií ke komunismu. V polovině 50. let hrála také naposledy ve dvou španělsky mluvených filmech svého manžela Pierra Chenala, mezitím ale přišla osobní krize a rozvod (Chenal se pak vrátil do Francie, kde později natočil ještě několik filmů). Florence Marly se pak znovu provdala, jejím druhým manželem se stal rakouský aristokrat, hrabě Degenhart von Wurmbrand-Stuppach (1893-1965) pocházející ze starobylé šlechty, navíc měl příbuzenské vazby i na českou šlechtu. Rozvedli se sice ještě v témže roce (1956), ale herečka pak nadále užívala ve společnosti dobře znějící jméno hraběnka Florence von Wurmbran





























V padesátých letech Florence Marly nadále točila, ubývalo ale filmových rolí, spíše se objevovala v televizních seriálech, jako zpěvačka a pianistka účinkovala také v nočních klubech. Dalším bolestným zlomem v její kariéře byl rok 1963, kdy byla uvězněna pro držení drog. Po propuštění se sice vrátila před televizní kameru, ale její sláva byla již minulostí. Jejím posledním celovečerním filmem byl horrorový příběh DR. DEATH: SEEKER OF SOULS (1973). V témže roce pak naposledy zazářila v krátkometrážním filmu SPACE BOY (1973), k němuž sama napsala scénář a hudbu; tento snímek byl zařazen v žánru krátkých filmů na festivalu v Cannes.





















Florence Marly zemřela v šedesáti letech na infarkt 9. listopadu 1978 v Kalifornii; děti neměla.




Filmografie:



Alibi (1937) - Francie
Affaire Lafarge (1937) - Francie
La Maison du Maltais (1938) - Francie
Café de Paris (1938) - Francie
Le Dernier tournant (1939) - Francie
La Brigade sauvage (1939) - Francie
Viaje sin regreso (1946) - Argentina
Les Maudits (1947) - Francie
Sealed Verdict (1948) - USA
Krakatit (1948) - Československo
Tokyo Joe (1949) - USA
Dragnet (TV serial 1951) - USA
Gobs and Gals (1952) - USA
The Millionaire (TV serial 1955) - USA
Undersea Girl (1957) - USA
Suspiction (TV serial1957) - USA
Have Gun-Will Travel (TV seriál 1957) - USA
77 Sunset Strip (TV seriál 1958) - USA
Twillight Zone (TV seriál 1959) - USA
Man from U.N.C.L.E. (TV seriál 1964) - USA
I Spy (TV seriál 1965) - USA
Queen of Blood (1966) - USA
Games (1967) - USA
Love American Style (TV seriál 1969) - USA
Dr.Death: Seeker of Souls (1973) - USA





ČESKÉ CELEBRITY část 3.

5. dubna 2009 v 10:01 Rodná jména slavných čechů
Spisovatelé básníci



Jaroslav Vrchlický
prof.Emil Bohuslav Frída
(17.2.1853 Louny-9.9.1912 Domažlice)






Petr Bezruč
Vladimír Vašek
(15.9.1867 Opava-17.2.1958 Olomouc)






Eduard Bass
Eduard Schmidt
(1.1.1888-2.2.1946 Praha)






Ivan Olbracht
Kamil Zeman
(6.1.1882-30.12.1952)






Antal Stašek
Antonín Zeman
(22.7.1843 Stanov-9.10.1931 Praha)






Václav Řezáč
Václav Voňavka
(5.5.1901 - 22.6.1956)






Fan Vavřincová
Věra Němotová
(17.11.1917 Praha)






Markéta Zinnerová
Markéta Vydrová provd.Jílková
(21.6.1942 Brno)






Jiří Mahen
Antonín Vančura
(12.12.1882 Časlav-22.5.1939 Brno)






Eliška Krásnohorská
Alžběta Pechová
(18.11.1847-26.11.1926 Praha)






Marie Majerová
Marie Bartošová
(1.2.1882 Úvaly-16.1.1967 Praha)






Otokar Březina
Václav Jebavý
(13.9.1868 Počátky-25.3.1929 Jaroměřice nad Rokytnou)






Toyen
Marie Čermínová
(21.9.1902 Praha-9.11.1980 Paříž)-malířka






Karolína Světlá
Johana Rottová provd.Mužáková
(24.2.1830-7.9.1899 Praha)






Sára Saudková
Šárka Směšná
(1967 Zábřeh na Moravě)-fotografka






Jiří Orten
Jiří Ohrenstein
(30.8.1919 Kutná Hora-1.9.1941 Praha)-básník

ČESKÉ CELEBRITY část 2.

5. dubna 2009 v 10:00 Rodná jména slavných čechů
Herci - filmaři




Jindřich Plachta
Jindřich Šolle
(1.7.1899 Plzeň-6.11.1951 Praha)





Jiří Voskovec
Jiří Wachsmann
(19.6.1905 Sázava-4.7.1981 Kalifornie)





Martin Růžek
Martin Erhard (23.9.1918
Červený Kostelec-18.12.1995 Praha)





Ferenc Futurista
František Fiala
(7.9.1891 Mníšek pod Brdy-19.6.1947 Praha)





Ladislav Pešek
Ladislav Pech
(4.10.1906 Brno-13.7.1986 Praha)





Florence Marly
Hana Smékalová
(2.7.1919 Obrnice-9.11.1978 Glendale USA)





Jana Dítětová
Jana Kalabzová
(7.10.1926 Plzeň-9.11.1991 Praha)






Blanka Waleská
Blanka Weidlichová
(19.5.1910 Cerhenice-16.7.1986 Praha)






Karolína Slunéčková
Olga Sluničková
(8.4.1934 Kladno-11.6.1983 Praha)






Karel Hugo Hilar
Karel Bakule
(5.11.1885 Sudoměřice-6.3.1935 Praha)-divadelní režisér,dramatik






Adina Mandlová
Jarmila Anna Františka Marie Mandlová
(28.1.1910 Mladá Boleslav-16.6.1991 Příbram)






Saša Rašilov st.
Wenzel Rasch Ritter von Hesen
(6.9.1891 - 3.5.1955 Praha)





Nataša Gollová
Nataša Hodáčová
(27.2.1912 Brno - 29.10.1988 Praha)






Čeněk Šlégl
Vincenc Schlögel
(30.9.1893 - 17.2.1970 Praha)






Lída Baarová
Ludmila Babková
(7.9.1914 Praha-27.10.2000 Salzburg)






Hana Vítová
Jana Lašková
(24.1.1914-3.3.1987 Praha)






Vladimír Slavínský
Otakar Vladimír Pitrman
(26.9.1890-16.8.1949)-režisér





Vlasta Burian
Josef Vlastimil Burian
(9.4.1891 Liberec-31.1.1962 Praha)





Jiří Sovák
Jiří Schmitzer
(27.12.1920-6.9.2000 Praha)

ČESKÉ CELEBRITY část 1.

5. dubna 2009 v 9:59 Rodná jména slavných čechů
Zpěváci - hudebníci



Lucie Bílá
Hana Zaňáková
(7.4.1966 Otvovice)





Petra Janů
Jana Petrů
(19.11.1952 Praha)




Lou Fanánek Hagen
ing.František Moravec
(18.6.1966 Praha)



Martin Maxa
Ivan Varga
(15.3.1961 Most)




Michal David
Vladimír Štancl
(14.7.1960 Praha)



Rudolf Cortéz
Rudolf Kraisinger
(16.3.1921 Plzeň-12.12.1986 Krásná Lípa)




Jana Fabiánová
Linda Nemejovská
(11.3.1979 Praha)




Naďa Urbánková
Naděžda Balabánová
(30.6.1939 Nová Paka)




R.A.Dvorský
Antonín Rudolf
(24.3.1899 Dvůr Králové n/L - 2.8.1966 Praha)





Jim Čert
František Horáček
(25.2.1956 Praha)






Miki Ryvola
Mirko Ryvola
(1942 Kladno)





Hana Hegerová
Carmen Farkašová-Čelková
(20.10.1931 Bratislava)





Záviš
Milan Smrčka
(1956 Znojmo)





Jakub Smolík
Jaroslav Smolík
(18.9.1959 Domažlice)




Michal Malátný
Michal Novotný
(30.6.1970 Jičín)




Radůza
Radka Vranková
(17.3.1973 Praha-Dejvice)





Xavier Baumaxa
Lubomír Tichý
(6.12.1973 Most)





Ester Kočičková
Renata Pařezová-Divišová
(13.1.1968 Klatovy)




Felix Slováček
Antonín Slováček
(23.5.1943 Zlín)




Marika Gombitová
Mária Gombitová
(12.9.1956 Turany nad Ondavou)



Gustav Brom
Gustav Frkal
(22.5.1921 Veľké Leváre-25.9.1995 Brno)


SVĚTOVÉ CELEBRITY část 2.

5. dubna 2009 v 9:15 Celebrity JAK SE JMENOVALI




Louise deFunés - herec
Louis Germain David deFunés de Galarza
(31.7.1914-27.1.1983 Francie)




Myléne Farmer - zpěvačka
Myléne Gautier
(12.9.1961 Kanada)



Greta Garbo - herečka
Greta Louisa Gustafson
(18.9.1905 Stokholm-15.4.1990 New York)





Boy George - zpěvák
George Alan O'Dowd
(14.6.1961 Londýn)





Whoopi Goldberg - herečka
Caryn Elaine Johnson
(13.11.1955 New York)




Cary Grant - herec
Archibald Alexander Leach
(18.1.1904 Bristol,Anglie-26.11.1986 Iowa)





Jean Gabin - herec
Jean-Alexis Moncorgé
(17.5.1904 Paříž-15.11.1976 Neuilly-sur-Seine,Francie)




MC Hammer -muzikant
Stanley Kirk Hacker Burrell
(30.3.1962 Oakland,Kalifornie)




Audrey Hepburn - herečka
Audrey Kathleen van Heemstra Ruston
(4.5.1929 Brusel-20.1.1993 Švýcarsko)





Goldie Hawn - herečka
Goldie Jean Studlengehawn
(21.11.1945 Washington D.C.)




Billie Holiday - swing.zpěvačka
Eleanora Fagan
(7.4.1915 Baltimore,Maryland-17.7.1959)




Terence Hill - herec
Mario Girotti
(29.3.1939 Benátky)





Charlton Heston - herec
John Charles Carter
(4.10.1924 Illinois-5.4.2008 Beverly Hills)




Billy Idol - zpěvák
William Michael Albert Broad
(30.11.1955 Middlesex,Anglie)






Elton John - zpěvák
Reginald Kenneth Dwight
(25.3.1947 Londýn)





Don Johnson - herec
Donald Wayne Johnson
(15.12,1949 Missouri)





Boris Karloff - herec
William Henry Pratt
(23.11.1887 Londýn-2.2.1969)





Diane Keaton - herečka
Diane Hall
(5.1.1946 Santa Ana,Kalifornie)





Michael Keaton - herec
Michael John Douglas
(5.9.1951 Pensylvanie)





Chaka Khan - zpěvačka
BornYvetteMarie Stevens
(23.3.1953 Illinois)




Larry King - moderátor
Lawrence Harvey Zeiger
(19.11.1933 New York)




Ben Kingsley - herec
Krishna Bhanji
(31.12.1943 Velká Británie)




Nastassja Kinski - herečka
Nastassja Aglaia Nakszynznki
(24.1.1961 Berlín)




Johnny Knoxville - herec
Philip John Clapp
(11.3.1971 Tennessee)





Buster Keaton (Frigo) - herec
Joseph Frank Keaton
(4.10.1895-1.2.1966 USA)






Stan Laurel - herec
Arthur Stanley Jefferson
(16.6.1890 Anglie-23.2.1965 USA)







Bruce Lee - herec
Lee Jun Fan
(27.11.1940 San Francisco-20.7.1973 Hong Kong)




Meat Loaf - hudebník
Marvin Lee Aday
(27.9.1951 Dallas Texas)





Sophia Loren - herečka
Sophia Villani Scicolone
(20.9.1934 Řím)





Béla Lugosi - herec
Béla Ferenc Dezsö Blaskó
(20.10.1882 Rak-Uhersko-16.10.1956 L.A.)




Lucy Lawless - herečka
Lucille Frances Ryan
(29.3.1968 Nový Zéland)




Courtney Love - zpěvačka
Courtney Michelle Harrison
(9.7.1964 San Francisco)




Ludacris - zpěvák
Mosty Christophera Briana
(11.9.1977 Illinois)



Astrid Lindgren - spisovatelka
Astrid Anna Emilia Ericsson
(14.11.1907-28.1.2002 Švédsko)



Madonna - zpěvačka
Madonna Louise Veronica Ciccone
(16.8.1958 Bay City,Michigan)




Karl Malden - herec
Mladen Sekulovich
(22.3.1912 Indiana - 27.7.2003)




Jayne Mansfield - herečka
Vera Jayne Palmer
(19.4.1933 Pennsylvania-29.6.1967)




George Michael - zpěvák
Georgios Kyriacos Panayiotou
(25.7.1963 Londýn)




Marilyn Monroe - herečka
Norma Jeane Mortensen
(1.6.1926-4.8.1962 L.A.)





Demi Moore - herečka
Demetria Gene Guynes
(11.11.1962 Roswell,Nové Mexiko)





Freddie Mercury- zpěvák
Farrokh Bulsara
(5.9.1946 Zanzibar-24.11.1991 Londýn)



Moby - zpěvák
Richard Melville Hall
(11.9.1965 New York)




Yves Montand - herec
Ivo Livi
(13.10.1921 Itálie-9.11.1991 Francie)




Mike Nichols - režisér
Michael Igor Peschkowsky
(6.11.1931 Berlín)




Chuck Norris - herec
Carlos Ray Norris
(10.3.1940 Oklahoma)




Kim Novak - herečka
Marilyn Pauline Novak
(13.2.1933 Chicago)



SVĚTOVÉ CELEBRITY část 3.

4. dubna 2009 v 20:56 Celebrity JAK SE JMENOVALI


Nelly - zpěvák
Cornell Iral Hayness
(2.11.1974 Austin,Texas)



Corin Nemec - herec
Joseph Charles Nemec
(5.11.1971 Little Rock,Arkansas)




Ozzy Osbourne - zpěvák
John Michael Osbourne
(3.12.1948 Birmingham,Anglie)




Edith Piaf - zpěvačka
Édith Giovanna Gassion
(19.12.1915-11.10.1963 Francie)





Brad Pitt - herec
William Bradley Pitt
(18.12.1963 Oklahoma)




Natalie Portman - herečka
Natalie Hershlag
(9.6.1981 Jeruzalém,Izrael)




Pelé - fotbalista
Edison Arantes do Nascimento
(23.10.1940 Brazílie)




Iggy Pop - zpěvák
James Jewell Osterberg
(21.4.1947 Michigan)



Prince - zpěvák
Prince Rogers Nelson
(7.6.1958 Minneapolis)




Donna Reed - herečka
Donna Belle Mullenger
(27.1.1921 Iowa-14.1.1986 L.A.)




Cliff Richard - britský zpěvák
Harry Rodger Webb
(14.10.1940 Indie)




Rihanna - zpěvačka
Robyn Rihanna Fenty
(20.2.1988 Barbados)





Meg Ryan - herečka
Mary Margaret Emily Anne Hyra
(19.11.1961 Connecticut)





Winona Ryder - herečka
Winona Laura Horowitz
(29.10.1971 Minnesota)




Busta Rhymes - raper
Trevor Tahiem Smith
(20.5.1972 Brooklyn,New York)




Erich Maria Remarque - spisovatel
Erich Paul Remark
(22.6.1898 Osnabrück-25.9.1970 Locarno,Německo)




Jean Reno - herec
don Juan Moreno y Herrera Jiménez
(30.7.1948 Casablanca)




Jane Seymour - herečka
Joyce Penelope Wilhelmina Frankenberg
(15.2.1951 Velká Británie)





Omar Sharif - herec
Michel Demitri Chalhoub
(10.4.1932 Alexandrie,Egypt)




Charlie Sheen - herec
Carlos Irwin Estévez
(3.9.1965 New York)





Ringo Starr - zpěvák,bubeník
Richard Henry Parkin Starkey
(7.7.1940 Liverpool,Anglie)





Sting - zpěvák
GordonMatthew Thomas Sumner
(2.10.1951 Anglie)




Meryl Streep - herečka
Mary Louise Streep
(22.6.1949 New Jersey)





Donna Summer - zpěvačka
Ladonna Andrian Gaines
(31.12.1948 Massachusetts)




Susan Sarandon - herečka
Susan Abigail Tomalin
(4.10.1946 New York)






Peter Sellers - herec
Richard Henry Sellers
(8.9.1925-24.7.1980 Anglie)




Shakira - zpěvačka
Shakira Isabel Mebarak Ripoll
(2.2.1977 Kolumbie)




Anna Nicole Smith - modelka,herečka
Vickie Lynn Hogan
(28.11.1967 Houston,Texas)





Kevin Spacey - herec
Kevin Matthew Fowler
(26.7.1959 Londýn)




Bud Spencer - herec
Carlo Pedersoli
(31.10.1929 Neapol)





Fatboy Slim - DJ,hudebník
Quentin Leo Cook
(31.7.1963 Anglie)




George Sand - spisovatelka
Amandine-Lucie-Aurore Dupin
(1.7.1804 Paříž-8.6.1876 zámek Nohant)





Mr. T - herec,boxer
Lawrence Tureaud
(21.5.1952 Chicago)




Tina Turner - zpěvačka
Anna Mae Bullock
(26.11.1939 Tennessee)




Twiggy - modelka, herečka
Leslie Hornby
(19.9.1949 Londýn)





Shania Twain - zpěvačka
Eilleen Regina Edwards
(28.8.1965 Ontario,Kanada)






Bonnie Tyler - zpěvačka
Gaynor Hopkins
(8.6.1951 Anglie)




Matka Tereza
Agnes Gonxha Bojaxhiu
26.8.1910 Skopje Rumunsko 5.9.1997 Indie





Rudolph Valentino - herec
Rodolfo Alfonso Raffaello Piero Filiberto Guglielmi diValentinu d'Antonguolla
(6.5.1895 Itálie-23.8.1926 New York)




Vangelis - hudebník,skladatel
Evangelos Odysseas Papathanassiou
(29.3.1943 Řecko)





Andy Warhol - výtvarník
Andrew Warhola
(6.8.1928 Pittsburgh-22.2.1987 New York)





Muddy Waters - Bluesman
McKinley Morganfield
(4.4.1915 Mississippi-30.4.1983 Illinois)





John Wayne - herec
Marion Robert Morrison
(26.5.1907 Iowa-11.6.1979 L.A.)





Sigourney Weaver - herečka
Susan Alexandra Weaver
(8.10.1949 New York)





Raquel Welch - herečka
Jo Raquel Tejada
(5.9.1940 Chicago)





Stevie Wonder - zpěvák
Stevland Hardaway Judkins
(13.5.1950 Michigan)





Kim Wilde - zpěvačka
Kim Smith
(18.11.1960 Londýn)







Heroes

4. dubna 2009 v 10:11 BEST SERIALS



Australia

4. dubna 2009 v 9:09 BEST MOVIE

politika

2. dubna 2009 v 23:12 KAMEŇÁKY








Pětiletý syn přijde za otcem a ptá se co je to politika.
Po chvíli přemýšlení otec povídá: "To máš jako u nás doma: Já jsem kapitalismus vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka je jako vláda, ta mi peníze sebere, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služka to je dělnická třída, Ona pracuje a my jí za to platíme. Dědeček to jsou odbory, ten dává pozor aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid, pro tebe to všechno děláme. A tvůj malý bratr to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?" Chlapec se zamyslí a povídá: "Zatím ještě nevím, nechám si to přes noc projít hlavou." V noci ho probudí hroznej smrad, protože se jeho malej bráška posral. Jde do pokoje rodičů, tam spí jeho matka ale nepodaří se mu jí probudit. Jde tedy do pokoje pro služku a tam vidí svého otce jak si to rozdává se služkou, otočí se a vidí dědečka jak oknem pozoruje to dovádění se služkou. Nikdo z nich si ho ani nevšimne tak se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho otec ptá: "Tak synku už víš co je to ta politika?" Chlapec se na měj smutně podívá a odpoví: "Už to chápu ale je to trochu jinak než jsi mi to včera vysvětloval." "A jak prosím tě?" Ptá se otec.
"Já to vidím asi takhle,kapitalismus zneužívá dělnickou třídu.Odbory tomu nečině příhlížejí, zatím co vláda tvrdě spí, lid je všemi ignorovaný a naše společná budoucnost se válí ve sračkách!"



legenda

2. dubna 2009 v 17:35 VIDEOKLIPY


Gyöngyhajú lány od legendární maďarské kapely Omega. Vznikla už v roce 1969 (vydána na albu 10.000 Lepes ) a zná jí minimálně celý socialistický tábor. Později ji přezpívali i Scorpions pod názvem "White Dove". V Čechách ji připomenul Aleš Brichta s romantickým textem pod názvem "Dívka s perlami ve vlasech", který odpovídá původnímu, minimálně tedy obdobnou lyričností.
Gyöngyhajú lány hraje Omega celou svou kariéru a právě na téhle jediné písni dobře vidíme, jak její protagonisté stárnou, ale ona nikoliv. Což dokládají i videa z youtube.